O tom, proč dát Americe sbohem
27.03.2006 00:00
Škoda, že se už nic z toho nevrátí. Pryč je možnost jet znovu silnicí napříč pustinou v Novém Mexiku, nad kterou se vzduch tetelí horkem a deset kilometrů daleko není vidět jediný člověk ani auto. Ty tam jsou bizarní masivy z červeného kamene v Utahu; kaňony, v nichž si člověk připadá jako ve westernu, a cesty, nad kterými se vznáší tolik prachu, že ho lze polykat. Už se nebude opakovat vydatná americká snídaně s míchanými vejci, klobásou, slaninou a palačinkami v dřevem obkládané hospodě v Jižní Dakotě, ani se neobjevím na party v Brooklynu, kde přítomní intelektuálové vypadli z povídek Woodyho Allena - podle toho, o čem klábosí.
Moje rozhodnutí skoncovat s cestováním po Spojených státech nesouvisí s tamním prezidentem: lze si o něm sice myslet svoje, ale Bush přece není Amerika, všichni ti báječní, ochotní a srdeční Američané, které jsem potkal. Do zámoří teď nepojedu s ohledem na neméně tvrdou vízovou politiku USA vůči České republice. Přišlo by mi to nefér vůči spoluobčanům, jimž je výlet do Států odpírán.
Slovo „výlet“ používám záměrně. Proti oficiálnímu americkému vysvětlení, podle něhož se vízum zamítá Čechům plánujícím v zemi ilegálně pracovat, stojí jiná zkušenost.
Doopravdy trpí hlavně obyčejní turisté, kteří mají tu smůlu, že nebývají zcela bohatí, současně jsou však příliš naivní, aby věřili radám, jak se k vízu dostat (třeba: Nemluvte na konzulárního úředníka anglicky; urazí se, že podceňujete jeho češtinu).
Respektuji právo Ameriky kontrolovat, kdo tam chce pracovat, jenže její vízová politika je z tohoto hlediska neúčinná. Člověk, který opravdu hodlá v USA pracovat, si potřebné kličky zjistí, vízum dostane, odcestuje, pořídí si tamní řidičský průkaz a číslo sociálního zabezpečení: lokální úřady pak pramálo zajímá jeho občanství či pas.
Když začal ministr Svoboda hovořit o recipročním zavedení víz pro občany USA, setkal se s nevolí. Někdo argumentuje taktéž nevábnými poměry na české cizinecké policii, další varují před dopady na turistický ruch, jeden americký kamarád žijící v Praze hrozí odchodem do Berlína. Mnozí Svobodu pochopitelně podezírají, že se pouze snaží upoutat před volbami pozornost. Ale co když je to jinak? Co když jen jednomu z našich dosud nejvíce proamerických politiků prostě došla trpělivost? Po těch létech proseb a suplik by měl právo naštvat se. Stejně jako mám já právo říci: Sbohem, Ameriko!
Autor: Michal Musil
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.