Učitelé: Ať žije Liška

Do devíti dní od minulého pondělí musí Ondřej Liška sehnat tři miliardy. Jinak kantoři zavřou školy.

Šel žebrat. Sedl si v Praze v ulici Na Příkopě vedle trhana s jednou nohou. „Co jste dřív dělal?“ ptá se. Žebrák: „Učím na filozofii, teď mám okýnko, tak si tu přivydělávám.“ Nasadil nohu a šel přednášet. To Lišku rozladilo. Natáhl na hlavu pytel, že vyloupí benzinku. Je jich u nás přes dva tisíce, v každé padesát táců, to je sto melounů za den – za měsíc bude částka doma. První pumpařka ho vzala kanystrem fridexu po kebuli, tak radši loupežení nechal. Šel za Čunkem lišákem, jestli by mu nepůjčil. Čunek: „No, choděj mi miliony na účty, jenže nevím, od koho. Takže nic, bratře Liško.“ Když nepomohl kolega z vlády, obrátil se na Velkého Chemika: „Babiši, potřebuju tři miliardy.“ Chemický Babí: „Rád by som ti dal, Liško Lištičko, ale som lakotný a nedal som ani tomu podržtaškovi Langerovi. Tomu sypú Chrenek, Maděrič a somár Komár. Prepáč.“

Obrátil se na elektro Romana. Martinovi zasvítily oči: „Nemam čas, Lišáčku, píšu Roman pro ženy.“

A pak to Liškovi sepnulo – kdo ví, jak sehnat prachy? Julínek. Vydal se za ním. Cikrt povídá: „Tři miliardičky? Snadná pomoc.“ Vylezl na stůl a cosi Liškovi pošeptal.

Druhý den si školministr vzal za mluvčího jednoho milého liliputa, ten vymetl salto nazad a oznámil národu: „Školství je zadarmo. Od příštího pondělí budeme vybírat 30 kč za každou návštěvu školy. Na vysokých školách poplatek činí 60 kč za návštěvu.“ – Učitelé jásají, stávka nebude.

Ilustrace: Danglár