Očima Tomáše Vlacha
Turecko: může přijít další převrat
18.07.2016 09:20 Glosa
Pokus o převrat v Turecku měl velmi podivný průběh. Do ulic vyrazilo jen několik tisíc vojáků, zatímco velká část armády dala od akce ruce pryč. V co jeho iniciátoři doufali a kdo skutečně mohl za převratem stát? A dá se předpovědět, co se bude v zemi dít dál?
Dva dny po převratu turecká policie zatýká v řadách armády a justice. V poutech skončil šéf základy NATO Incirlik generál Bekir Ercan Van i velitel třetí armády Erdal Öztürk a dá se čekat, že zatčených nejvyšších důstojníků bude ještě víc.
Prezident Recep Tayyip Erdogan obvinil z puče hnutí Fetulláha Gulena. Tento islámský myslitel stojí se svým učením kdesi mezi islamismem a sekularismem, založil po Turecku a celém světě stovky škol, hlásí se k islámské mystice, súfismu a má množství příznivců. "Z našeho pohledu to vypadá, že junta se na akci nějakou dobu připravovala. Určili, kteří důstojníci se stanou guvernéry, kdo povede vládní úřady. Ale museli spěchat, protože se blížilo zasedání Nejvyšší vojenské rady," řekl nejmenovaný vládní úředník televizní stanici al-Džazíra. Podle člena vládní Strany spravedlnosti a rozvoje AKP Kaniho Toruna měli lídři puče umožnit tisícům gulenistů, aby se infiltrovali do řad armády, policie a justice.
Pokus o záchranu, nebo falešný puč?
Proč by ale gulenisté měli chtít vojenským pučem převzít moc? Jejich učení není agresivní, uznává islámskou víru s prvky západní demokracie a nemá mocenské ambice. Nabízí se však možný motiv, že gulenisté považovali Erdoganovo vládnutí za hrozbu a hodlali ho svrhnout. To mohlo být jediným cílem puče, po němž by následovalo určité období vojenské vlády a volby, kde by armáda předala moc civilistům. Tento plán má svá rizika: Erdogan by určitě mobilizoval příznivce k uličním protestům a vojáci by si s nimi museli poradit, neobešlo by se to bez srážek s odpůrci Erdogana. Rizikem dále je, že by ve volbách mohli opět vyhrát politici napojení na Erdogana.
Proč převzetí moci armádním pučem, je celkem jasné. Armáda má v Turecku značnou moc, je po USA druhá největší v NATO a vládne v ní sekulární duch, nepřející Erdoganovi a AKP. Vojsko je taky dlouhodobě nespokojeno s tím, co může a nemůže dělat proti svým nepřátelům. Dle svědectví vojáků nasazených na jihovýchodě vládne v armádě nespokojenost s tím, že se vojáci cítí dostatečně silní, aby zasáhli proti Islámskému státu i kurdským milicím v Sýrii, ale Erdoganovo politické vedení takové rozkazy nechce vydat.
Tady je možné najít paralelu - na ráznějším pozemním postupu proti Islámskému státu (IS) mají zájem Američané, nechtějí ovšem jít do takové akce sami, ale s tureckými spojenci. Jenže Erdogan je z mnoha důvodů ostře proti takové akci. Třeba proto, že Islámský stát mu nevadí, "zaměstnává" bojem jemu znepřátelené kurdské milice, které má za nepřítele i Turecko. Navíc ještě Erdogan obchoduje s naftou od IS, tak proč by ho tedy měl ničit?
Pokud není možné Erdogana přesvědčit po dobrém, zařídí to Američané jinak. Zkušenosti v tom jejich zpravodajské služby mají, navíc Gulen žije už léta let v Pensylvánii a domluvit se s ním není problém. A s nečinností Turecka vůči IS nejsou spokojené ani některé arabské země, třeba Egypt, kde média podporující tamní vojenskou vládu převrat přivítala a dokonce unáhleně informovala, že byl úspěšný.
Divné ovšem na pokusu o puč je to, že se ho zúčastnilo jen několik tisíc vojáků, tedy vzhledem k velikosti celé armády zanedbatelné množství. Byli proto snadno pacifikováni policií a příznivci Erdogana. Proč tak málo lidí? Vysvětlení jsou tři: buď mělo jít o větší akci, která zčásti selhala, jiné jednotky se nepřidaly. Nebo šlo zatím jen o test, jestli je vůbec možné jít při svržení vlády touto cestou, a převrat se může opakovat. Nebo za pučem vůbec nestojí gulenisté, ale vše inicioval sám Erdogan, aby posílil svoji moc. Teorii "falešného puče" zastává řada opozičních politiků, novinářů i sám Gulen a je s ní potřeba počítat. Podle nich vše zinscenovali lidé kolem tureckého prezidenta, aby jim stoupla reputace u veřejnosti a aby mohli pod záminkou účasti v převratu spustit represe vůči všem oponentům.
Živý kult Erdogana
Co bude dál? Můžeme čekat další zatýkání, už teď se na policii a ve věznicích ocitlo na šest tisíc lidí. Čistky se budou týkat armády, justice a médií, konkrétně tyto tři instituce považuje Erdogan za nepřátelské. Turecký prezident lituje, že vojsko nemůže úplně zrušit, tak alespoň vymění některé nejvyšší generály. Ne všechny, Turecko je v NATO a činit v jeho armádě čistku jako za Stalina není možné.
"Mstít se nebudeme," prohlásil Erdogan a měl tím na mysli rozsah represí. Je možné, že část ze šesti tisíc zadržených bude v nejbližších dnech propuštěna s varováním, aby si příště dali pozor. Rovněž se nedá čekat, že pučisté dostanou tresty smrti, prezident zřejmě nevyslyší hlasy ulice a absolutní verdikt neobnoví. Bude však pokračovat nátlak všude tam, kde se Erdoganův režim cítí ohrožený, tedy v řadách jeho kritiků, blogerů i opozičních politiků. Dá se očekávat, že pod tlakem budou nadále média i opozice. Tento tlak se může zvyšovat a dospět do stadia, kdy bude narůstat Erdoganova moc až na hranice kultu osobnosti. Nakonec se začne chovat podobně jako již zesnulý turkménský lídr Turkmenbaši, kterému ještě zaživa stavěli sochy.
Erdogan však není hlupák a dobře ví, že přílišné omezování svobod může vést k poklesu ekonomiky, která jede ve vysokém tempu. A to nechce, protože mu záleží na tom, aby jednou měl před národem pověst vládce-budovatele nového, prosperujícího Turecka. Už mnohokrát dokázal, že budovat umí, i když určité procento z tohoto budování jde jinam, než má. Dá se proto čekat, že všechny odvetné kroky budou vedeny v mezích normy, s cílem nerozvrátit situaci.
Stabilní nestabilita
Jak to tedy bude vypadat? Krátkodobě může současná situace přinést neklid, nejsou vyloučeny další rebelie armády nebo jí iniciované teroristické akce. Toto období může trvat dva až tři měsíce, nanejvýš půl roku. Turecko po tu dobu nebude vyloženě nebezpečné, ale určitě nestabilní.
Dlouhodobě se situace více stabilizuje. Jen lidi myslící jinak než Erdogan a jeho AKP nečekají dobré časy. Turecko si určitě zachová základní demokracii, nadále bude existovat parlament, volby a alespoň nějaká svobodná média, protože v době internetu a sociálních sítí je jejich potlačení nemožné. V zahraniční politice se Turecko dál bude držet zkrátka a do žádných akcí proti Islámskému státu se pouštět nebude. To se zřejmě Američanům ani jiným zemím, jako je třeba Egypt, líbit nebude. Už jen proto nebezpečí vojenského převratu, tentokrát lépe připraveného a mířícího tam, kde je to potřeba, nezmizí.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.