Po "robotovi" a "tunelování" se zřejmě vydalo na pouť světem další české slovo, které bude zglobalizováno v mnohem širším významu. Jde o "tykadla". A může za to Smetana, ale nikoli Bedřich a jeho symfonická skladba Má vlast. Vinen je Smetana Roman, olomoucký autobusák a autor tykadel i znevažujících sloganů, jimiž ozdobil politiky na partajních plakátech před volbami 2010. Čeká se teď, že ho znovu odvlečou do vězení, když Nejvyšší soud zamítl stížnost exministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, mezitím premiérem razantně z vlády odvolaného.
V závěru minulého týdne explodovala bomba. Britský týdeník The Economist - povinná četba světových lídrů byznysu i politiky - převyprávěl celý příběh našeho tykadlového řidiče (Driver Antenn) Romana Smetany a všechny myslitelné souvislosti jeho tvorby hmyzích tykadel (insect antennae). Zařadil Smetanu do dlouhé české tradice satiry a absurdit pranýřujících společenské a politické nešvary, do tradice, která se v téže - nyní svobodné - zemi stala předmětem kriminalizace.
Vlajkový "kapitalistický" časopis se výslovně pozastavuje nad zdůvodněním soudního verdiktu, který vychází z toho, že svoboda projevu končí útokem - byť jen útokem tykadlovým - na majetek. Ani vlastníci kapitálu si zjevně nedovedou představit, že by taková svoboda ještě vůbec nějakou svobodou byla. Pamatuji si dobře, že v ústavě minulého režimu (z roku 1960) byla rovněž svoboda projevu zakotvena. Ovšem s dovětkem, že tato a jiné svobody (ano, žádná nechyběla!) musejí být realizovány "v souladu se zájmy pracujícího lidu".
Kdybychom se dnes nestyděli, stačilo by do nynější ústavy dopsat, že svobody musejí být vykonávány v souladu se sebenepatrnějšími zájmy vlastníků poonděných tiskovin, na nichž se slaboduše kření prolhané politické slibotechny. Obecněji by se dnes slušelo k tomu doplnit, že všechny svobody nechť jsou nesouladné se zájmy pracujícího lidu a jeho kryptobolševickými rejdy. Vzato filozoficky, jde o totéž totalitní myšlení. A to, prosím, není příliš přehnaná metafora.
Daleká cesta jejich
Vezměme si jen Miroslava Kalouska, který se v rozhovoru pro poslední vydání časopisu TÝDEN obává, že Česko, které by tupě neškrtalo a nevyrovnávalo rozpočet, se v budoucnu stane "rukojmím finančních skupin a mezinárodních institucí". Pokládá za samozřejmé, že dnes, kdy se "stagnace po celé Evropě stává standardní", je právě výše zmíněnými teroristy a totalitáři ohrožena "suverenita země a bezpečnost jejích občanů". Teroristy a totalitáři? Kalousek je takto nenazval. Ale měl. Kdo jiný si bere rukojmí a je stejně nesmlouvavý jako světové finanční trhy a mezinárodní instituce?
Tak daleko v obhajobě občanských svobod se The Economist nepustil. Dal však hlas Romanu Smetanovi, jenž se odmítl pokládat za vandala; nikdy ničím totiž nepoškodil žádné vozidlo a nepomaloval průčelí žádného domu. "Četl jsem filozofickou esej, podle které politická reklama je jen komunikace s voliči. Takže já, volič, jsem s nimi komunikoval, a to na místě určeném ke komunikaci," sdělil anglofonnímu světu tento Olomoučan, odpůrce dnešní elity.
Ani ta nezůstala stranou pozornosti autorů článku. Zařadili do ní i českou hlavu nejvyšší. Václav Klaus radí teď vládě, jak se chovat v ekonomice náležitě a ve státní správě mravně. The Economist však připomněl prezidentovo odmítnutí udělit Smetanovi milost jedním dechem s jeho - Klausovým - chilským perem. "Pan Klaus byl zachycen kamerou, jak si schovává do kapsy slavnostní pero." A týdeník globální ekonomické elity si ve fotomontáži pohrál s portrétem prezidenta České republiky tak, že mu přidělal tykadla. V podobě dvou protokolárních per.
Druhou takovou ostudu v posledních dvaceti letech nepamatuji. Kdyby to viděl Bedřich Smetana, Mou vlast by celou sepsal jen a jen ve falešných - ve "falešných a prázdných" - tónech. Snad jen s výjimkou části Tábor, jejíž husitský chorál vždycky trochu Čechy zvedal z hlubin ponížení a studu k zábleskům naděje. Zatím je téměř jisté, jak se brzy po celém světě začne říkat jednomu každému z neuvěřitelných a naprosto nepřijatelných politiků, ekonomů... Politician Antenn, Economist Antenn... Tykadla mé vlasti dosáhnou daleko.
