Očima Martina Hekrdly
Ukrajinské plameny, světlo od východu
31.01.2014 18:15 Glosa
Politická krize na Ukrajině s přibývajícími prvky občanské války spíše zatím eskaluje. Zdánlivě paradoxně poté, co se prezident Viktor Janukovyč rozhodl k ústupkům: například k amnestii zadržených demonstrantů, k nabídkám na kooptaci opozičních předáků do nejvyšší exekutivy a ke zrušení ostře represivních zákonů z poloviny ledna "jeho" parlamentem, které fakticky nastolily výjimečný stav. Překotný vývoj patří do detailního zpravodajství, komentář musí akcentovat trvalejší - jakoby plameny z kyjevských ulic nasvícené - skutečnosti.
Co nesmí být přehlédnuto? Deformovaná budova ukrajinské a ruské autoritářské demokracie oligarchů, byrokratických aparatur a rodinných klanů byla popsána mnohokrát a evropští intelektuálové znají tu "story" nazpaměť. Kdyby nás o půlnoci vzbudili, bez zadrhnutí odříkáme mantru o tom, jak vzdálený je Janukovyč (a Putin za jeho zády) "západním hodnotám". Budeme se však muset naučit i druhou část příběhu: Jak vzdálená je "vyspělá" Evropa své vlastní "firemní" sebeprezentaci.
Transmutace viny...
Starý kontinent je teď zaplaven spoustou vtipů, v nichž vystupují propouštění zaměstnanci delokalizovaných francouzských závodů, španělští důchodci s penzemi, jejichž valorizace pokulhává za životními náklady, anebo zase Řekové pod jařmem zničující sociální degradace, kteří se tváří v tvář "proevropským" kyjevským barikádám jeden druhého ptají: "Oni jsou skutečně přesvědčeni, že jim Evropa pomůže?" A ještě: "Co takhle vyměnit Janukovyče za Barrosa nebo - ještě lépe - za Merkelovou?" Je to sice hloupé, ale velmi tradiční způsob tázání. V sedmdesátých letech zazněla první slova disidenta Vladimíra Bukovského, vyhnaného Brežněvem do exilu, na letišti v Curychu takto: "Co takhle vyměnit Brežněva za Pinocheta?"
Fatální iluze a omyly zkrátka patří k lidstvu veškerému za všech dob. Čím déle však současná ukrajinská krize trvá, tím více prosakuje informací o tom, jak a proč vlastně koncem loňského listopadu - odmítnutím Janukovyčova podpisu přistoupit k evropskému "východnímu partnerství" - DOOPRAVDY začala. Totiž naprosto logicky, nejen jako Janukovyčova trapná záminka, jak se více přitulit k Rusku. Je to jinak. Již v prosincovém čísle prestižního francouzského měsíčníku Le Monde diplomatique, který vychází ve 43 státech a v 25 jazykových mutacích, jsou zachycena tato slova západního diplomata působícího v Kyjevě: "Asociační dohoda reprezentuje v určitém smyslu koloniálního ducha... otevření trhů, které je požadováno, by více prospělo evropským investorům než ukrajinským podnikatelům." Diplomat si nepřál být jmenován, ale jeho slova sedí. Vina za ukrajinskou krizi se - odhalením této "euroarogance" - čím dál víc stěhuje z Kyjeva a Moskvy tam, kam především patří: do Bruselu, Berlína, Paříže...
... a poměru sil
Druhý problém, nasvícený planoucí Ukrajinou, je perspektivně větší, než výše učiněné - popravdě celkem banální - odhalení, že evropský kapitál by se zase rád někde napakoval. Významnější je tohle: Ukrajinci "orbi et urbi" všem ukázali, že ulice umí oslabit moc oligarchů i politických jestřábů a může se dokonce státu zmocnit, pokud jsou její bojůvky dostatečně razantní. Filozoficky vzato je jedno, že tito lidé upřímně věří chimérám. Stejně tak je jedno, že "jejich" (často samozvané) úderné oddíly se rekrutují z fotbalových "rowdies", neonacistů Pravého sektoru a hlavně z vysloužilců války v Afghánistánu, jichž tam Moskva svého času (1979-1989) poslala z Ukrajiny bojovat 160 tisíc. Dnes jsou to zhruba padesátníci, mají pořádnou páru a při ostré střelbě či vrhání Molotovových koktejlů dýchají klidně jako spící novorozeňata. Není divu, že jednotky ministerstva vnitra Berkut a další (Sněžní panteři, Jaguáři, Tygři, Škorpióni a Kobry) mají nahnáno. A že Janukovyč možná onemocněl "politickou chřipkou".
Tohle je přece příklad, vzor! V západní Evropě strávili občané za posledních pět let mnoho hodin na ukázněných statisícových demonstracích odborářů, "rozhořčených" či "okupantů Wall Sreetu". Zúčastnili se bezpočtu jednodenních generálních stávek. Po nich ale vždycky spořádaně srolovali fangle, doma si vlezli do bačkor a usedli ke kompjútrům a televizím. A byli to jejich oligarchové, jež na ně s klidem novorozeňat udělali dlouhý nos. Zděsili se až teď, nad Ukrajinou. Hasí plameny. A varují stále víc i opozici před silovým řešením. Vždyť přece 46 milionů Ukrajinců žije v těsné blízkosti Evropské unie...
Pozdě. Ex oriente lux. Světlo od východu se zařízlo do tmy. Těžko si nevšimnout a zapomenout, co doopravdy mění poměr sil.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.