V nejžlutější zemi světa

Když jsem poprvé spatřil lán rozkvetlé řepky olejné, její psychedelická žluť mě omráčila. Byla to jen šalba a klam?

Nejdřív pár suchých dat. V roce 2003 Evropská unie rozhodla, že v roce 2020 budou paliva do automobilů obsahovat nejméně desetinu takzvané biosložky. Zdůvodnila to snahou snížit dovoz ropy, vytvářet pracovní místa, snižovat emise CO₂. V řeči sociálních inženýrů se tomu říká "výzvy jedenadvacátého století".

Výkupní ceny řepky šly strmě vzhůru a zemědělci zajásali, že jim postmoderní civilizace nabízí výhodný obchod. Pro zajímavost: v roce 1946 - tedy před kolektivizací a nástupem jézéďáctví - se řepka pěstovala na 0,9 procenta tuzemské osevní plochy. Díky rozhodnutí EU se však výměra osázená touto rostlinou pochopitelně zmnohonásobila a letos už dosahuje zdejší osevní plocha 415 tisíc hektarů, což je zhruba 17 procent celkové výměry. Česko je v tomto směru evropským rekordmanem a v květnu se stává zřejmě nejžlutější zemí na světě.

Jenomže se ukazuje, že ony proklamované výhody Brusel dost přepálil. O snížení dovozu ropy nemůže být řeč a není slyšet ani o tom, že by se zvýšil počet traktoristů, kombajnérů či pracovníků rafinerií. Zůstávají tedy ony zlořečené skleníkové emise a zde je bohužel situace ještě tristnější: když si Ministerstvo životního prostředí ČR objednalo u Centra dopravního výzkumu srovnání emisí biopaliv s benzinem a naftou, ukázalo se, že zelená alternativa produkuje v průběhu celého svého životního cyklu (výsev, hnojiva, sklizeň, výroba, distribuce, čerpání) pětkrát víc CO₂ než klasická "špinavá" paliva.

Zastánci biopaliv sice argumentují tím, že rostliny pohlcují C0₂ během svého růstu, jenomže taková úvaha postrádá logiku: nebýt řepky, na poli by se dalo pěstovat něco jiného, co by mělo podobný, ne-li výraznější účinek na snížení emisí. "V duchu takto upraveného výpočtu produkce CO₂ by bylo nejlepší nechat zarůst pole plevelem, který by jistě pohlcoval CO₂ ještě radostněji," uvádí ve své analýze Vojtěch Razima, který pod hlavičkou sdružení Acta Non Verba provozuje stránky Kverulant.org (proslavil se tím, že soudně donutil obchodní inspekci zveřejňovat seznamy pumpařů, čepujících nekvalitní paliva).

Ani samo spalování biopaliv není žádný ekologický hit: ve srovnání s benzinem a naftou mají olejnaté rostliny nižší výhřevnost, což znamená vyšší spotřebu, u dieselu o osm procent. Kverulant Razima rovněž připomíná, že benzin je kvůli přidávání extraktu z řepky a dalších rostlin dražší o 30 třicet haléřů na litr a nafta o 40 haléřů. Aktivista rovněž spočítal, že průměrný motorista si takto připlácí 450 korun (údaj pro rok 2011) a že celkem nás experiment s biopalivy přijde na čtyři miliardy korun ročně. A to jsme sotva v polovině kýženého desetiprocentního limitu, který unie předepisuje pro rok 2020.

Bývaly časy, kdy se na české hroudě pěstovalo například dvanáctkrát víc brambor než dnes (12 procent v roce 1946 vs. 1 procento v roce 2012). Podobně ubývá i dalších tradičních plodin, momentálně už nejsme soběstační ani třeba v produkci běžné kořenové zeleniny do polévky jako je celer a petržel, nemluvě o mrkvi, kedlubnách či ředkvičkách. Zato řepka olejná každoročně expanduje a Andrej Babiš, jehož Agrofert se v byznysu s biopalivy (včetně bioplynových stanic na výrobu elektřiny) významně angažuje, si může mnout ruce.

Takzvané technické plodiny, z nichž se vyráběly tkaniny či olej na svícení, se zde pěstovaly odjakživa (len, konopí). Dosud žádná však nezaplavila českou krajinu v takové míře jako řepka. Až tedy za pár dní odkvete a začne vydávat typický zápach, Češi si tuplem mohou říkat: "Tohle fakt, ale fakt smrdí!"