Původně studoval střední školu se stavařským zaměřením, ale nakonec šel ve stopách svého bratra a stal se z něj herec. Často toho ale litoval. Co i po tolika letech v branži Oldřich Vízner (70) nemá rád?
"I když se to tak nezdá, naše profese je velmi náročná. Proces, kdy se postava rodí, je někdy doslova k nepřežití. Trvá to dlouho, než se v ní usadíte, a přitom už je představení dávno v běhu. Zkoušení mě z celého herectví trápí vůbec nejvíc, musíte sám sebe hodně rozebrat a všelijak se v sobě vrtat, a to nemám rád," přiznal v rozhovoru pro iDnes.cz.
Na druhou stranu měl díky své profesi možnost seznámit se spoustou slavných lidí. "Poznal jsem tam třeba Jiřího Grossmanna nebo Ljubu Hermanovou, které jsem mohl dokonce říkat teto, což se mi moc líbilo. A pak samozřejmě Václav Havel, můj nejoblíbenější prezident, toho jsem už tehdy měl moc rád pro jeho milou povahu," vzpomínal na časy, kdy ho bratr Jaroslav bral do zákulisí Divadla na Zábradlí.
