Nedávno jsem psal o tetovaných kuchařích a vyjádřil jsem jistou pochybnost, zda tetování může být "apetitlich". Nyní mohu na toto téma navázat, neboť jsem ochutnal karibský rum s názvem Sailor Jerry. Tento destilát z cukrové třtiny, ochucený extraktem z vanilky a limetky, se objevuje jako novinka na českém trhu.
Jde o klasický karibský recept, třebaže je vyráběn v americké Filadelfii. Má tmavohnědou barvu podobně jako český "nepravý" rum (není tedy průzračný jako většina karibských rumů) a chutná velmi sympaticky. A proč souvisí s tetováním? Jeho název je totiž přezdívkou nejslavnějšího tatéra (tetovače) všech dob, jistého Normana Collinse (1911-1973), jemuž se říkalo Sailor Jerry, protože byl v mládí námořníkem.
Výrobci zřejmě chtěli získat k pití tohoto nápoje především tetované pijáky rumu - a jak se zdá, není jich po světě málo. Možná jsou i u nás. Už dlouho jsem se v této rubrice nezabýval alkoholem - a tak, když už jsem se k tomu tématu dostal, chtěl bych pietně zavzpomínat na české kořalky, které byly běžně v prodeji (a na poličkách hospod) v době mého mládí - a které teď už jaksi nevidím.
Začal jsem zjišťovat, jestli vůbec ještě existují kořalky jako Praděd nebo Prostějovská starorežná. U prostějovského výrobku jsem zjistil, že inovoval, má dokonce sestřičku (Přírodní prostějovská režná) a s novou etiketou chce opět získat zašlou slávu.
Díkybohu, vždyť v Prostějově se začalo pálit už v roce 1518 a původní recept pochází z druhé poloviny 17. století! Pokud jde o Praděd, pálí se od roku 1877 a před pěti lety převzala jeho výrobu firma Jelínek ve Vizovicích.
Opět je prý na trhu, ale zatím jsem ho nenašel. Obě tyto tradiční kořalky bych rád ochutnal a posoudil jejich kvalitu a chuť ve srovnání se svými vzpomínkami. Nebo se v českých hospodách definitivně usadí přivandrovalý Jägermeister? Ostatně, jak je to vlastně s českým Myslivcem? Chutnal by mi dnes tak jako kdysi?
