Stále více lidí trpí chorobnou posedlostí zdravým jídlem. Často netuší, že jsou postiženi takzvanou orthorexií, tvrdí nutriční terapeutka z pražského poradenského centra Výživa dětí Dana Růžičková.Na počátku je prý snaha udělat něco pro své zdraví, která ale může skončit chorobným sledováním kvality potravin. Postižený člověk neustále hledá na obalech výživovou hodnotu, množství přídavných látek nebo to, odkud potraviny pocházejí. Posedlost jim značně komplikuje život.
Orthorexie zatím nepatří mezi diagnózy uvedené v současné klasifikaci nemocí. Jednání postiženého se ale velmi podobá jiné uznané psychiatrické nemoci s názvem obsedantně kompulsivní porucha. Orthorexii dnes odborníci řadí mezi poruchy příjmu potravy, společně s mentální anorexií a bulimií.
Orthorektici například vyhledávají specializované prodejny a nekupují jídlo nikde jinde. Celý den se zaobírají tím, co budou jíst a jak bude jídlo vypadat. Uchylují se k jiným výživových stylům, zkoušejí třeba vegetariánský a veganský způsob života nebo propadnou makrobiotice.
Nemoc dospělých
Posedlost zdravou výživou je podle Růžičkové spíše záležitostí dospělých než dětí. Může mít ale negativní vliv na potomky takto postižených. "V dětské léčebně jsem se setkala s maminkou, která opravdu byla posedlá touhou po zdravém jídle, neustále třeba kontrolovala, co má dítě na talíři," řekla Růžičková.
Například několik lžiček zmrzliny, zkonzumované při oslavě narozenin vlastního dítěte, může úplně zkazit náladu orthorektičky. Stres a úzkost matky se pak přenáší na její dítě, kterému to může narušit psychiku. Není ani vyloučené, že dítě člověka posedlého jídlem bude trpět jinou poruchou příjmu potravy, třeba bulimií nebo anorexií.
Ve většině případů mentální anorexie a bulimie je nutné postiženého hospitalizovat na psychiatrii na zhruba dva až tři měsíce. Terapie se zaměřuje na změnu patologických vzorců ve vztahu ke stravování a na postoj k vlastnímu tělu. Většinou se pracuje s celou rodinou.
Foto: Profimedia
