Tvary, suroviny a počet druhů jsou nejčastěji dochovanými tradicemi při pečení vánočního cukroví. Mezi návštěvníky expozic muzea v Turnově ale roste i zájem o tradiční recepty. Řekla to ředitelka muzea Vladimíra Jakouběová.
"Zejména při akcích na Dlaskově statku se snažíme nejen předat návštěvníkům recept, ale i je naučit některé zapomenuté druhy pečiva péct," uvedla Jakouběová. Cukroví, které my dnes považujeme za tradiční, se podle ní rozšířilo ve městech a na vesnicích na konci 19. století. "A to v souvislosti s prvními kuchařkami, které byly vydávány ve velkých nákladech ve druhé polovině 19. století," uvedla ředitelka muzea.
Mezi tradiční cukroví na přelomu 19. a 20. století patřily i medvědí packy, sádlové rohlíčky či zemčátka, oříškové hubinky nebo černé suchárky. "Možná, že dnes málokterá hospodyně tyto druhy cukroví peče," řekla Jakouběová. Například medvědí packy se dělaly z těsta, které se vypracovávalo z mandlí nebo ořechů, hladké mouky, cukru moučky, másla, citrónové kůry, skořice a vanilkového cukru. Těstem se poté plnily vymazané formičky.
Cukroví se tehdy obvykle připravovalo ve druhém adventním týdnu. "Pekly se nejprve ty druhy, které se musely rozležet - zázvorky, medvědí packy, cukroví z bílého máku, mandlová srdíčka či preclíčky. Cukrovinky z těsta kynutého - například lomnické kroužky, se pekly až po svátku svaté Lucie. Musely zůstat čerstvé a křupavé," uvedla Jakouběová, v jejíž rodině se některé tradiční druhy pečou už skoro sto let.
Druhů cukroví muselo být na Vánoce 12, což se v některých rodinách dodržuje dodnes. "To je tradice, která navazuje na magické praktiky, spojené s přáním zajištění úspěšného a blahodárného nastávajícího roku," řekla ředitelka muzea. Svůj význam měly i suroviny, kdy ořechy byly třeba symbolem zdraví a mouka měla být pouze z vlastní úrody. Cukroví tvarované do kroužků a koleček mělo připomínat slunce z pohanské oslavy Slunovratu a tvary zvířat obětní zvířata. Dodnes patří mezi nejrozšířenější tvary.
Skladba cukroví se hodně změnila po začátku 20. století. "Přibyly vanilkové rohlíčky, různé druhy čokoládových pochoutek, máslového pečiva slepovaného různými náplněmi, s čokoládovou či jinou polevou, dozdobené ořechy či mandlemi," uvedla Jakouběová. Přibylo podle ní i cukroví jiných zemí. "Španělské větry, florentinské dortíčky, uherský chlebíček, pařížské řízky," vypočetla ředitelka muzea, která je autorkou knihy V babiččině kuchyni od Tří králů do Vánoc. V publikaci je přes 300 původních receptů, které byly přepsány z kronik a z výpovědí pamětníků. Recepty sbírá Jakouběová dál. "Protože tradiční lidová strava mě zajímá profesně i osobně. Je to obrovská pokladnice a zdroj informací. Nejen pro ty, kdo vaří a pečou, ale i pro celkový způsob života."
