Zápisník labužníka 50/2007

Po dlouhé době budu mít letos na Štědrý večer opět kapra. Několik let jsem tuto tradici bojkotoval, protože mi nechutná kapří maso páchnoucí bahnem. Na trhu byly jen velké kusy, nad dvě kila, v jejichž masu – nepříliš pevném, spíše třaslavém – je bahenní pachuť cítit obzvlášť. Jsou lidé, kterým prý to takhle chutná, mně ne.

Raději jsem si koupil nějakou dobrou mořskou rybu, pokud jsem nesehnal candáta nebo okouna. Proč čeští kapři páchnou? Vysvětlil mi to jeden znalý rybář: před padesáti lety prý začali noví páni, komunističtí ředitelé zestátněných rybníkářských podniků, nasazovat do českých rybníků „sovětské“ ryby: amury, tolstolobiky apod. Nemělo to jen politický důvod. Tihle býložravci měli socialistickým rybníkářům usnadnit práci, vyžrat zeleň ze dna rybníků. To se stalo, jenže teď jíme kapry s příchutí bahna.

Navíc se v rybnících rozmnožila střevlička východní, která se s tolstolobikem svezla „načerno“. A téměř vymizeli okouni, candáti, líni, štiky... Tyhle nejchutnější ryby jako by dnes nikoho z rybníkářů nezajímaly. Jen co nejvíc kaprů, které prodáme snadno do Německa. A proč se tedy vracím ke kaprovi? Nedávno jsem objevil rybník, jehož dno není bahnité. A mám slíbený jeden pěkný kousek kapříka, akorát tak něco přes kilo. Už se těším.

Autor: Vladimír Poštulka