 Příznivci tradiční japonské architekty mohou jásat. Tisíce, které by vydali za letenky, mohou zůstat v peněžence. Touhu po klidem dýchajících stavbách země vycházejícího slunce totiž mohou nově ukojit třeba v pražském Hloubětíně.
Příznivci tradiční japonské architekty mohou jásat. Tisíce, které by vydali za letenky, mohou zůstat v peněžence. Touhu po klidem dýchajících stavbách země vycházejícího slunce totiž mohou nově ukojit třeba v pražském Hloubětíně.Čajový domek od architekta Davida Maštálky a sochaře Vojtěcha Bilišiče vyrostl v jedné ze zahrad na úpatí kopce, který rozděluje Hloubětín od Aloisova. Úsporná stavba svým pojetím navazuje na japonskou tradici minimalizace prostoru - cenné rady v tomto směru autorovi návrhu poskytl přední japonský architekt Terunobu Fujimori.
 Vnitřní prostory domu zdobí kruhový půdorys korunovaný průsvitnou klenbou, jež do interiéru propouští difuzní světlo. Ono průsvitné nebe se zároveň stává přirozeným projekčním plátnem pro stínohru listů černého bezu, který se sklání nad čajovnou. Kruhové stěny obydlí jsou z probarvené omítky a přirozeně směřují pozornost hostů k ohništi, na kterém se připravuje čaj.
Vnitřní prostory domu zdobí kruhový půdorys korunovaný průsvitnou klenbou, jež do interiéru propouští difuzní světlo. Ono průsvitné nebe se zároveň stává přirozeným projekčním plátnem pro stínohru listů černého bezu, který se sklání nad čajovnou. Kruhové stěny obydlí jsou z probarvené omítky a přirozeně směřují pozornost hostů k ohništi, na kterém se připravuje čaj. Foto: www.a1architects.cz










