Domy a můry architekta Fránka

Fránka tyhle racionální obdélníky neinspirují. To se spíš dívá na křídla svých oblíbených můr martináčů. Jejich hnědavá kresba je vždycky stejná, ale zároveň se v detailech liší. „Tahle problematika mě fascinovala do hloubky: jakási minimální obměna křídel. Téma je v podstatě totožné s řešením fasád,“ říká také v rozhovoru.

Jaké domy staví člověk, který se nechce učit z uznávané meziválečné klasiky, ale inspiruje se raději na muřích křidélkách? Místo racionality Fránek zdůrazňuje duchovní rozměr, místo přísné struktury organické tvarování.

A dá se v tom žít? V knize Stavby najdeme výběr jeho domů určených pro bydlení. Je tu dům-květ v Hodoníně, pražská vila z obnaženého betonu anebo kuželovitý dům v kopci nad Brnem. Architekt a publicista Jiří Horský pořídil rozhovory s jejich obyvateli. Je to v mnohém poučné.

Rodinný dům v Hodoníně, 1994

„Dům je velice účelný – líbí se mi na něm, že to není jen stavba pro oko. Další kvalitou je spousta světla, dům je vlastně samé okno: napočítáte jich tu dobře na šedesát metrů čtverečních. Vzhledem k tomu, že za námi je jen rybník, jsme vlastně pořád venku, odděleni od krajiny jen sklem,“ popisuje Josef Markusík život ve své nezvyklé vile, o níž si lidé občas myslí, že to je kostel.

Nejprve si zkoušel dům nakreslit sám, pak přizval architekta Zdeňka Fránka. „Lapidárně řečeno: nakreslil vedle sebe dva hrnce spojené čarou a povídá - tak to je tvůj dům. Ze začátku mě návrh samozřejmě překvapil, zejména svými křivkami.“

Postavit takový dům nebylo lehké. „Nechal jsem si předložit nabídky několika firem. Když jsem uviděl navržené ceny, rozhodl jsem se dát do díla sám. Den co den jsem na stavbu dojížděl, ráno jsem rozdělil chlapům úkoly - pracoval jsem v té době v Bratislavě - a večer po návratu jsem se podíval, kolik toho vypili a kolik toho udělali, a buď jsem je vyhodil, nebo jsme pokračovali. V sobotu a v neděli jsem se přidal. (...) Moc rychle stavět ale stejně nešlo, dokázali jsme jen jeden šár cihel denně. Museli jsme je zapřít v bocích; vždyť jsme vytvářeli klenbu a malta musela zatuhnout.“

Rodinný dům v Praze, 2000

Miroslav Slanina je podle náznaků v knize počítačový odborník, abstraktně a technicky uvažující člověk. Jeho stavba je jako on, „střídmá až přísná, ale při bližším ohledání vlídná“, jak to charakterizuje architekt Fránek. Dominuje bílá barva a pohledový beton. Přitom původně si majitel chtěl stavět bungalov jako z amerického snu. „Několik dnů před podáním žádosti o stavební povolení jsem jen tak brouzdal po internetu a objevil jsem jednu stavbu od architekta Fránka. Někdy v devět večer jsem mu zavolal. Ráno přijel do Prahy a ukázal mi pár obrázků, mezi nimi svoje práce nebo například domy od Tadaa Anda. Projekt bungalovu jsem za tři dny hodil do koše. Přestože byl hotový a zaplacený.“ K čemu je dobrý dům jako z knihy o japonském minimalismu? „Byt můžete koupit a prodat a jít někam jinam. Zatímco dům má duši. V bytě to tak nebylo. Dům je pevně zakotven a kolem něj prochází život. A vám zůstanou obrazy – fotky v paměti: Dům a pes. Dům a slunce. Dům a my. Dům a rozbřesk.“

Rodinný dům na Červeném kopci v Brně, 2005

Renata Navrátilová je sestra architekta Fránka. Pro ni a jejího muže navrhl dům podle jejich přání. „První sny? Dům s krásným výhledem do daleka. Abych nikoho nerušila. Ale aby nikdo nerušil ani mne.“ Pak nastal opět boj zvaný stavění. „Nejnáročnější bylo, když dodavatelé oken dostali zaplaceno a přestali brát telefony. (...) Hotové podlahy, osazená rovná okna, ale pokračovat se nedalo. Nejenom, že nebyly peníze, ale hlavně zmizel klíčový dodavatel oken: protože ta naše kulatá okna nebyla jen tak obyčejná, jsou navíc i kónická, tvoří součást kužele domu. (...) Nakonec se stavění protáhlo o dva roky.“

Foto: Z knihy Stavby / Buildings. Připravil Zdeněk Fránek, spolupracoval Jiří Horský. Vydal Fránek architects.