Netradiční kombinace

Pokud nechybí odvaha, může interiéru šitému na míru současnému vkusu slušet i několik kousků starožitného nábytku. Tedy za předpokladu, že se vám podaří udržet jednotnou linii uspořádání a oželíte několik nápadů. Dokládá to případ manželského páru, který si nechal proměnit rodinný dům ze třicátých let minulého století pražským ateliérem SDA - architekti.

Spousta nápadů, pár starožitností a hlavně chuť bydlet moderně - tak vypadal počátek spolupráce manželů s ateliérem architektky Šárky Daňkové. Dnes bydlí čtyřčlenná rodina v domě s minimalistickým interiérem, ve kterém jejich oblíbené kusy nábytku bezezbytku vyniknou. Nechybějí zde ani praktické dispozice, kontrastní barevné provedení, atypické schodiště a elegantní krb v obýváku.

Cesta za vysněným domovem nebyla úplně jednoduchá. Více než nápady investorů se totiž nakonec uplatnila střídmost řešení. „Přišli s celou řadou podnětů. Ale jak už to bývá, bylo jich příliš mnoho a postupně jeden po druhém opouštěli. Potřebovali jasné nasměrování, kterého se jim dostalo na pravidelných podrobných konzultacích, kdy jsme se navzájem poznávali a postupně nacházeli jasnou linii návrhu,“ popisuje průběh spolupráce architektka Jana Gažíková.

Atmosféra starých časů

Manželé měli vřelý vztah k starým věcem s atmosférou, která ultramoderním obydlím chybí. Přitom ale toužili žít v domě, který by odpovídal současným trendům. Navíc vlastnili zrekonstruovaný starožitný jídelní stůl s židlemi, skleník a komodu. Protože se k nábytku vázalo mnoho vzpomínek, nechtěli se ho vzdát. „Během společné práce se nám ho podařilo plynule připojit kmoderně pojatým prostorám. Moderní minimalismus a starožitnosti tak vytvářejí dokonalý soulad,“ říká architektka. Začlenění starého nábytku do interiéru napomohlo zejména střídmé pojetí prostoru a moderního zařízení. To na sebe zbytečně nestrhává pozornost svými tvary ani barvou. Výslednému dojmu napomáhá také volba barev na stěnách. Převládá bílá, v některých pokojích jí sekunduje červená.

Ve čtvercové hale v přízemí je nejdůležitějším vjemovým bodem plocha podlahy. Vyniknout jí dovolují především světle hnědý odstín dlažby a jednoduchý čtvercový obrazec. Na halu pak navazuje velký společenský prostor s panoramatickým krbem. „Je osazen do krychle, kterou obyvatelé využívají ze strany vstupní haly jako vestavěnou skříň. Z druhé strany slouží jako krbové těleso. Jeho zvláštností je navíc i osvětlená vestavěná nika s policovým systémem,“ vysvětluje architektka. Na obývací pokoj volně navazuje kuchyň s jídelnou, kterou zdobí oválný starožitný stůl a skleněná vitrína. Přestože je kuchyň pojata moderně, nepůsobí vedle starožitností násilně. Teplý odstín dřeva jí naopak dodává na útulnosti.

Schodiště jako šperk

V druhém podlaží, kam lze vystoupat po monolitickém vřetenovém schodišti, se řešilo především zakomponování větší koupelny a pohodlnější nerezové schodiště do posledního patra. To dominuje celému prostoru a je jeho šperkem. „Schodiště je nerezové a poměrně strmé, ale subtilnost nerezové ohýbané konstrukce umožnila docílit vodopádového vylévajícího efektu,“ dodává Jana Gažíková.

V jednom z pokojů ve druhém patře je situována ložnice a v druhém pracovna, která slouží zároveň jako místo pro hosty. Koupelna je pojata moderně a využívá prostor pod skosením střechy. V podkroví našly své útočiště děti majitelů.