Švihák v plášti z matné gumy

Relax
24. 4. 2007 14:49
Gumový dům na pláži vznikl díky rekonstrukci dřevostavby z třicátých let minulého století.
Gumový dům na pláži vznikl díky rekonstrukci dřevostavby z třicátých let minulého století.

Fasáda z černé gumy příjemně kontrastuje s aluminiovým pláštěm karavanu z roku 1954.Gumové obydlí na pláži, jež připomíná postapokalyptickou krajinu - i tak může vypadat komfortní domov pro dva. Plnohodnotný příbytek pro bezdětný pár, který při přestavbě domu počítal doslova každou libru, vytvořil z maličké chátrající rybářské chaty britský architekt Simon Conder.  

Odvážný nápad – obléknout dům do elegantního kabátu z gumy – nezklamal. Černý "gumák" s aluminiovým karavanem nadchl jak majitele, tak odbornou porotu architektonické soutěže, která Simonu Conderovi za nezvyklý počin v roce 2004 udělila prestižní cenu RIBA (Royal Institute of British Architects).

Město duchů

Opuštěná železniční trať na Dungeness Beach v Kentu.Nesourodá směsice příbytků, chatrčí ze dřeva a vraků lodí, jimiž je nehostinné, rovné pobřeží Dungeness v Kentu poseto, má mnohé společné. Obydlí vznikla improvizovaně a jejich vzhled povětšinou odpovídá dramatické, neživé tváři krajiny, ze které v dálce ční jaderná elektrárna. Výsledek? Postapokalyptické město duchů, rozhodně divné místo pro domov. Vybrat si ho může snad jedině ten, kdo v jeho nevlídnosti dokáže odhalit nezvyklou poetiku.

Fakt, že pobřeží Dungeness není zrovna vesnická idylka, přiznává i pár, kterému gumový příbytek postavený z materiálů z výprodeje patří. K rozhodnutí vybudovat si zde domov měli své důvody. Jedním z nich je to, že jim nevlídná krajina připomíná oblíbené místo, kalifornskou poušť. "V Anglii je jen málo míst, kde se horizont otvírá do dálky tak jako tady," vysvětluje majitelka. V Londýně, odkud se sem s partnerem přestěhovala, ji pronásledovaly plicní problémy. V Dungeness může konečně dýchat.

Radikální obnažení

Gumový dům na pláži vznikl díky rekonstrukci dřevostavby z třicátých let minulého století.Dům, který se pár rozhodl zrekonstruovat – maličká dřevěná rybářská chata třicátých let minulého století –, byl podobně jako většina místních domů učebnicovým příkladem neplánované živelné výstavby, jež má k útulnosti daleko. Někdejší majitelé stavbu v průběhu let několikrát přestavěli, sem tam něco v rámci vylepšování přidali. Jen namátkově – fasádu chaty před rekonstrukcí "zdobil" například kabátek ze zvlněného plechu, který se používá jako střešní krytina, a doplňky v podobném duchu.

Architekt dům rozšířil o místnosti s výrazným prosklením. Dům tak nejen zvětšil, ale zároveň ho obohatil o působivé výhledy.Volba londýnského ateliéru Simona Condra byla na snadě. Je totiž pověstný tím, že dokáže hotové zázraky i s malým rozpočtem. Architekt prosbu o pomoc vyslyšel a rozhodl se pro poměrně radikální, na kontrastu založené řešení. Dům zbavil plechových nánosů, obnažil jeho původní dřevěnou konstrukci a na jižní a západní straně jednoduché obydlí příjemně rozšířil o místnosti s výrazným prosklením. Velké okno rámuje výhled také v předsazené koupelně. Prosklením se obrací směrem k moři a za zmínku jistě stojí, že nejkrásnější výhled se majitelům nabízí právě odsud.

Uvnitř domu mnoho stěn nenajdete. Jedinou oddělenou místností je maličká ložnice majitelů.Sjednotit exteriér a vnitřní prostory experimentálního domu pro dva se architektovi podařilo pomocí překližky z výprodeje. Nekonvenční a přitom levné řešení má snadné vysvětlení. Rozpočet investorů byl tak hubený, že Simon Conder musel veškeré materiály vybírat mezi těmi nejlevnějšími z levných.
Z překližky ze světlého smrkového dřeva je proto v interiéru vyrobeno takřka vše – počínaje podlahou, přes stropy, stěny, dveře, nábytkem na míru konče. Protože si investoři přáli bydlet v domě, který stěny zbytečně netříští do malých místností, bylo Condrovou prioritou vytvořit volný, maximálně vzdušný prostor. Jedinou výjimkou z pravidla je malá ložnice pro majitele.

Okno rámující výhled na moře

Moře jako na dlani - takový je výhled ze zadní části domu.Místnosti sice nejsou velké, ale díky prosklení působí opticky větší. Pokud stojíte v zadní části domu, otvírá se vám skrz dlouhé skládací okno – jednu z mála věcí, do kterých majitelé neváhali investovat – příjemný výhled na moře a pobřeží. "Někdy, když se podíváte ven, najednou vám připadá, že tu žádný dům není a vy stojíte přímo na pláži," popisuje své pocity při pohledu z okna autor návrhu. Soukromí majitelů sice kvůli prosklení chráněno není, ale dům stojí na samotě, takže to příliš nevadí.

Protiklady se přitahují. Zatím co dům má tvar jednoduchý, čistě geometrický, retro karavan je zakulacený.Zvenčí stavbu, jejíž dokonalý tvar narušuje pouze pichlavá střecha a komín, Conder vůči pustině i okolní zástavbě vymezil šviháckým pláštěm z černé gumy. Tento materiál, který je technicky mnohem sofistikovanější než plstěné, dehtem potřené fasády okolních budov, použil nejen na fasádě, ale i na střeše. Má to své výhody – guma je prodyšná, nepropustí vlhkost, absorbuje sluneční paprsky a zároveň účinně chrání obydlí před větrem.

Ačkoli pro případné návštěvy v domě není místo, investoři na hosty nezapomněli. Vyčlenili pro ně retro karavan z roku 1954, který parkuje hned u domu – a provokuje. S matnou černí domu kontrastuje nejen jeho lesklý štříbrný plášť z aluminia, ale i designové ztvárnění. Na rozdíl od budovy s jednoduchými geometrickými liniemi je totiž zakulacený.

Foto: Simon Conder Associates

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ