Život ve skle

Současné interiérové minizahrady se inspirují u klasických japonských, pohrávají si ale více s tvary i cenou.

Skleněné duté objekty ve tvaru perly, částí lidského těla, ořechů i kapek vody z ručně vyráběného skla slouží jako útočiště pro shluk zelených výhonků. V ceně od osmi do dvaadvaceti tisíc dolarů je vyrábí newyorská architektka, sochařka a designérka Paula Hayesová. Než se výhonky ukáží bohatému kupci, trvá to skoro rok a vyžadují pozornou péči.

Hayesová ve svých objektech vrství písek, zeminu a různobarevné křišťály, navrch sype semínka. Život v láhvi snášejí mechy, břečťan i barevné trávy. Kdo by se bál, že mu zahrádka za desetitisíce uschne (designérka navíc vyžaduje podepsání speciální smlouvy o péči o živé dílo), může si u Hayesové koupit podobné akvárium nebo misku s kaktusy. I mnozí další designeři hledají nové cesty, jak ozdravit neživé prostředí městských bytů.

Renesanci proto zažívají i původem japonské minizahrádky, do bytů se instalují i velké nádoby nebo rovnou celé stěny osázené rozmanitými rostlinami. Zelené mikrosvěty nás prý mají učit naslouchat přírodě a jejímu delikátnímu fungování a pobavit i dětskou zvědavost.

Malé „skleníky" s životem uvnitř se nazývají podobně jako ta se zvířaty terária a za jejich vynálezce je považován londýnský chirurg a nadšený zahradník Nathaniel Ward. Jeho objev na začátku 19. století hodně usnadnil převoz rostlin přes moře, v současné době plní hlavně estetickou funkci.

Foto: www.paulahayesova.com