Na Kanárských ostrovech je skrytý ráj kuřáků konopí

Ve skrytu zahrady klubu kuřáků konopí Mogán na španělském ostrově Gran Canaria se pod zářícím sluncem rozvírají zoubkované listy, které se pak sklízejí, suší a přeměňují v lehkou drogu, která se tu potom přímo na místě konzumuje.

Několik členů klubu sedí za stolky, poklidně pokuřuje z vodní dýmky nebo si balí jointa. Jeden lisuje rostlinu, aby z ní získal zelenavou esenci, jiný pitvá usušené voňavé květiny a skladuje je ve sklenici.

"Začal jsem kouřit velmi brzy, asi ve 14 nebo 15 letech, byla to taková moje vzpoura proti zákazům," vzpomíná čtyřicetiletý Andrés Ibarra, zahradník a předseda klubu. Vyzbrojen nůžkami zastřihuje sazenici marihuany.

"Velmi brzy jsem si ji začal pěstovat pro vlastní spotřebu, protože ve městě mi nabízeli podřadnou kvalitu, neúměrně drahou," říká Andrés. Má vyholenou lebku a v uších dva malé zlaté kroužky.

Španělské zákony zakazují výrobu lehkých drog pro účely prodeje a její držení na veřejných místech, ale tolerují její užívání v soukromí, mezi dospělými osobami. Droga nesmí být předmětem výdělku.

V zemi vzkvétají desítky klubů, které nabízejí alternativu spotřebitelům, kteří si nechtějí drogu obstarávat na černém trhu. Před zákonem se těší relativní ochraně.

Klub Sibaritas Med Can vznikl v roce 2012 na odlehlém statku obklopeném stromy, stranou města. Chrání jej mříže a hlídají dva němečtí vlčáci, kteří mají odradit zloděje.

"Jsme nevýdělečné sdružení. Jsme transparentní a naše účetnictví je jasné," zdůrazňuje Andrés Ibarra. "Pěstujeme pro vlastní spotřebu, respektujeme životní prostředí, nepoužíváme chemická hnojiva."

Tyto kluby přitahují kuřáky konopí, ale také muže a ženy, kteří jsou nemocní a chtějí drogu užívat z terapeutických důvodů.

"Měl jsem nehodu a zůstaly mi po ní četné následky, je to velmi bolestivé," uvádí čtyřicetiletý Isaac Candeleria Martín. "S léky jsem nemohl žít normální život. Vůbec jsem nevycházel z domu. Dnes jsem na tom mnohem lépe," říká.

"Užívám konopí z terapeutických důvodů," svěřuje se sedmačtyřicetiletý Juan José, který trpí fibromyalgií, nemocí vyznačující se bolestmi svalů, šlach a kloubů celého těla, zejména podél páteře. Marihuanu začal užívat proto, že ho trápily vedlejší účinky léků.

"Díky marihuaně se mohu hýbat, mám zase chuť k jídlu, mohu spát a dokážu čelit každodenním starostem," zdůrazňuje.

V malé zahradě o rozměrech čtyřikrát pět metrů v srdci statku může růst až 200 rostlin.

"Zvykla jsem si užívat marihuanu od 16 let. Stala jsem se členkou klubu především proto, abych se nestala obětí obchodu místních mafií," prohlašuje dvaačtyřicetiletá Eliane Detrazová.

Každý z dvacítky členů udává, jakou má spotřebu. To umožňuje odhadnout množství, jaké se může vyprodukovat a zdůvodnit v případě policejní inspekce.

"Zákon není zcela jasný," zdůrazňuje Andrés Ibarra. Připomíná loňskou návštěvu policie, při níž byly rostliny posekány.

"Kvůli tomu, že kouřím marihuanu, se nepovažuji za zločince. "Jsem velmi zodpovědná, mám stálé zaměstnání a důležité postavení. Marihuana je pro mě jako malá sklenka, jakou si většina lidí dává v baru, aniž by přitom byli alkoholiky," zdůrazňuje Eliane Detrazová.