Na 43. ročník populárního pochodu Praha - Prčice se dnes brzy ráno vydaly tisíce lidí. Už od páté hodiny ranní startovali nejzdatnější z nich ze stanice metra Háje. Tady totiž začíná nejnáročnější trasa Karla Kulleho, která měří 70 km. Alespoň část pochodu s turisty absolvoval i server TÝDEN.CZ.
Na 70 kilometrů dlouhou cestu si troufnou jen ti nejodvážnější, pro ostatní je připraveno dalších více než 20 tras - některé z nich dokonce pro vozíčkáře nebo děti. Pochod je také oblíbenou akcí českých politiků a celebrit, v minulosti ho několikrát absolvoval například prezident Václav Klaus.
První soupravy pražského metra začaly přivážet do stanice Háje odhodlané turisty ve čtvrt na šest ráno. Mládež vracející se z diskoték zvědavě okukuje hloučky lidí, kteří horlivě probírají úskalí trasy, stejně jako čas, ve kterém jsou schopni trasu absolvovat.
Sedmdesát kilometrů za třicet korun
Start závodu je individuální, stačí zaplatit poplatek 30 korun, lehce prostudovat mapku a vyrazit. Začátek trasy se klikatí mezi paneláky, ale pak se překvapivě rychle dostane do přírody. Držím se skupinky starších chodců, kteří do Prčice nejdou poprvé. "Už jsme to párkrát šli, ještě když jsme byli mladší," potvrzuje paní Jiřina. Její skupinka na mě hledí s lehkou nedůvěrou - nemám pohorky ani chlebník s jídlem, zkrátka nevypadám na člena Klubu českých turistů.
Časem zjišťuji, že výběr obuvi není radno podceňovat, což mi celkem bolestivě potvrdí odřená levá pata. Přestávám proto stačit tempu skupinky, která se mi následně ztratí z dohledu.
Padne letos rekord?
Jarní pochod do Prčice má dlouhou tradici, poprvé se uskutečnil už v roce 1966. Milovníci pohybu si ho nejvíc oblíbili na začátku osmdesátých let. Stále také platí rekord z roku 1981, kdy se na dvacet tras vydalo přes 35 tisíc lidí. Záliba v dálkové chůzi zatím u Čechů nepolevuje, loni do cíle na náměstí v Prčici dorazilo dvacet tisícovek turistů.
Trasa pro otrlé si nakonec v mém případě vybírá svou daň. První krizi, která přišla zhruba po hodině a čtvrt chůze, jsem překonal silou vůle (a s vědomím, že zadání z redakce znělo jasně: ujít co nejvíc kilometrů), za další půl hodinu však přišla definitivní kapitulace. Stačilo naštěstí sejít na frekventovanější silnici, odkud mě za pár minut s pobaveným výrazem odvezl ochotný řidič ve škodovce zpět do Prahy. Potupně přiznávám: trasu Praha - Prčice jsem letos nezdolal.
Foto: Jan Schejbal
