Zajisté jste už na zasněžených svazích zaznamenali lyžaře, jejichž výbava šířkou připomíná spíše dva snowboardy. V posledních letech zaznamenává překotný vývoj to, čemu se dříve říkalo extrémní lyžování.
Dnes se nazývá freeridingem - jízdou ve volném terénu (mimo sjezdovky nebo zcela za hranicemi lyžařských středisek). V posledních zhruba 20 letech však přemýšlení o tom, co má jízda v panenském sněhu přinášet (zejména pod vlivem surfařsky smýšlejícího snowboardingu) a následný vývoj vybavení v posledním desetiletí zapříčinily, že se z boje o přežití v prudkých ledových žlabech stala zábava s jízdou navozujícím surfařsky lad(ě)né pocity.
Prašanoví nadšenci
Jízda ve volném terénu už tedy není tolik záležitostí extrému, ale spíše chuti zkusit a naučit se něco nového. Úplně bez průpravy to však nejde. Lepší vybavení odsouvána stranou nutnost skvěle lyžovat, o to víc nabývá na významu schopnost pohybovat se v horách, postarat se o sebe a vrátit se domů živý a zdravý (příprava na sjezd, orientace v terénu a zejména lavinová problematika). Bezpečnostní výbava (zejména lavinová) a patřičné znalosti jsou mimo sjezdovky nutností. Freeridový nováček, který zatím neví, zda má smysl investovat čas i peníze do vzdělání a výbavy, si je však může „opatřit" v podobě profesionálního vůdce a jeho zkušeností.
Paradoxně největší překážkou v expanzi freeridingu (a stejná situace panuje i u freestylových lyží a s nimi spojených zážitků) je tedy setrvačnost a nedůvěra lyžařů. Ti často váhají, zda jízdu v terénu nebo jen samotné lyže vyzkoušet, ale jakmile se odhodlají, většinou zjistí, že obavy nebyly na místě a obzory, které se jim tímto krokem otevřely, rozhodně stojí za prozkoumání. Z mnoha takových se, bez ohledu na věk či pohlaví, během chvilky stávají prašanoví nadšenci nebo freeride alespoň zařadí do lyžařského repertoáru jako občasné zpestření v závislosti na aktuálních podmínkách (pravda v Česku mnoho vhodných terénů pro freeride nemáme, ale Slovensko nebo Alpy nejsou tak daleko).
Pocit dobrodružství
Kromě toho, že lyžování ve volném terénu dnes technicky zvládne mnoho lidí, je za hranice „všedního sjezdování" táhne relativní klid, který v horách, na rozdíl od sjezdovek, vládne a rozmanitost freeridových zážitků. Sjezd neupraveným terénem je pokaždé jiný, plánovat a předpovídat lze pouze do určité míry, což přináší pocit dobrodružství a umocňuje zážitky. Na tom, že povedené svezení se v prašanu je ten nejsilnější lyžařský zážitek samo o sobě, se shodují všichni, kteří jej absolvovali.
Z velké míry za to mohou nové, nazvěme je prašanové, konstrukční prvky používané při výrobě lyží jako reverse camber - obrácený vzpruh, reverse sidecut-opačné krojení (uprostřed širší než ve špičce a patce) a jejich modifikace (rocker, pětidimenzionální krojení...). Dnes už běžná zvedlá patka tedy rozpoutala v lyžařském světě pěkně divokou bouři inovací, které přesahují hranice snowparků a kopců s prašanem, ve kterých to celé začalo. Minulou zimu se začal v jedné garáži v kanadském Whistleru rodit pokus dovést k „dokonalosti" původní myšlenku freeridové ikony Shanea McConkeyho o využitelnosti konstrukce vodních lyží pro prašan (a postavit na hlavu „předtwintipové" představy o fungujících lyžích) úvahou, že ještě lepší bude tvar kajaku (vypouklá skluznice). Pokud vím, praktické testy ještě neproběhly. Koupit si však už můžete jinou „šílenost". Co byste řekli na lyže bez svrchní „fólie", bočnic, a dokonce bez jádra? To jsou parková, respektive jibbovací prkýnka Line Afterbang. Konstrukce s názvem Skate deck napovídá, že jde o starou dobrou překližku, které se prý klasický sendvič nemůže rovnat v odolnosti - na železných, dřevěných či ledových překážkách ve snowparcích tolik potřebné.
Vyzkoušejte něco nového
Pojďme se ale vrátit do klidnějších vod. Větší stabilita v prašanu při snazší ovladatelnosti freeridových lyží umožňuje už pár let freeriderům zdolávat terén, o kterém se jim dříve mohlo jen zdát nebo který byl doménou pouze několika vyvolených lyžujících „strojů". A co víc, přilákala do bohem zapomenutých, prašanových končin lyžařskou veřejnost. Výše zmiňované konstrukční prvky umožnily lyžařům „utrhnout se" v případě potřeby z hrany a programově kombinovat jízdu po hraně s driftem. V podstatě i široká veřejnost se v důsledku toho posunuje do obtížnějšího terénu (tento pojem se právě díky vývoji materiálu v posledních letech dost zrelativizoval), a dokonce kolonizuje úplně nová teritoria.
V další fázi pak byly nové konstrukce dotaženy do stádia, které se neztratí ani na tvrdém povrchu, a vtištěny v podstatě univerzálním freeridovým lyžím - určeným ne výhradně pro prašan. Nejde sice o lyže se špičkovými vlastnostmi zároveň v prašanu i na ledovém slalomáku (tedy v tom prašanu takové jsou), ale upravená pista na nich není utrpením a na čerstvém sněhu, rozměklé nebo rozježděné sjezdovce vám nic nebrání si jízdu užít a k tomu vyzkoušet nové věci nebo si s lyžemi trochu víc „pohrát".
Od loňska jsme svědky aplikace umírněnějších forem „reversů" do lyží pro ježdění ve snowparcích a letos výrobci představují jejich modifikace pro all-mountain lyže (tedy z větší či menší míry pro sjezdovku). V užších šířkách a při tužší flexi totiž umí i lyže s rockerem na tvrdé pistě pěkně kárvovat, navíc jsou snáz ovladatelné a tolerantnější. Proto tohoto konstrukčního prvku některé značky využívají i u lyží pro začátečníky. Konstrukční novinky ale nejsou samospásné, proto vše stojí, jako u všech dalších kategorií, na starých dobrých základech - materiálech a vnitřní konstrukci lyže.
Až tedy na kopci opět uvidíte nezvykle širké nebo doknce divně tvarované lyže, vzpomeňte si, že nemusí být od věci vyzkoušet si něco jiného, než na co jste byli dosud zvyklí a při vhodných podmínkách ve vás možná začne hlodat touha tuto zkušenost rozšířit...
Vysvětlení pojmů: |
Freeride Lyžování nebo snowboarding mimo upravené sjezdovky. Ideálem každého freeridera je prašan, ale ten není každý den, případně nemusí být všude (po celou dobu sjezdu), proto se freeride nedá redukovat pouze na jízdu v prašanu. Většina freeriderů jezdí pouze pro zábavu, buď rekreačně nebo řekněme výkonnostně. V této disciplíně se však pořádají také závody. Svůj závod mají i Češi, kvůli nedostatku vhodných terénu se však odehrává ve Švýcarském Lenzerheide (www.scottczechride.cz) Twintip Obvykle se tak označuje zvedlá patka lyže, která umožňuje jízdu pozpátku. Neobejdou se bez něj lyže pro freestyle, ale často jej najdete i u lyží freeridových, kde usnadňuje ovladatelnost a umožňuje snazší manévrování v náročném terénu. Za „pravý twintip" se dají považovat lyže, které jsou symetrické (mají stejně dlouhou, tvarovanou i laděnou patku jako špičku s vázáním uprostřed lyže). Rocker, reverse camber Termín používaný pro dlouhou (brzy se zvedající) špičku, případně patku (použití rockeru na špičce i patce se někdy označuje jako twintip rocker ). Taková konstrukce zkracuje délku lyže, která je v kontaktu se sněhem na tvrdém sněhu a zlepšuje tak ovladatelnost lyže. Hlavním benefitem je však lepší vztlak lyže v měkkém/hlubokém sněhu a snazší ovladatelnost. S prodlužováním rockeru se zlepšují vlastnosi v měkkém a hlubokém sněhu a naopak zhoršují na tvrdém sněhu. Rocker může být použit pouze na špičce nebo i na patce. V maximálním měřítku mluvíme o reverse camber - opačném vzpruhu (lyže se dotýká podložky jen v jednom místě - pod vázáním). Rocker se už propracoval na lyže kategorie all-mountain, které činí snáz ovladatelné na upravené sjezdovce i v hlubokém sněhu a v tom druhém případě také lépe vyplouvají na povrch. Reverse sidecut Stejně jako v měkkém sněhu funguje lépe opačné prohnutí lyže, funguje lépe i lyže opačně krojená (uprostřed širší než na špičce a na patce). Oba prvky jsou v podstatě převzaty z vodních lyží. V praxi se opět častěji setkáte s variantou pětidimenzionálního krojení, které kombinuje výhody krátkého tradičního krojení (snadná ovladatelnost na tvrdém sněhu) s krojením opačným na špičce a patce (lepší stabilita a ovladatelnost v prašanu). Lyže s rockerem a 5D, případně reverse camber a reverse sidecut jsou vnímány jako hračky vhodné do velkého množství sněhu, paradoxně jim však stačí daleko menší vrstva prašanu nebo měkkého sněhu než lyžím klasické geometrie (méně se boří, snadno ovládají), aby mohly nabídnout skvělé vlastnosti. Lavinová výbava S freeridem je neodmyslitelně spojeno nebezpečí lavin. Lavinová výbava je tedy nutností. Za hranice kontrolovaných sjezdů by se člověk neměl vydávat bez základních pomůcek: lavinového vyhledávače, sondy a lopaty. Každá z věcí má svou nezastupitelnou úlohu a samozřejmě je nutné umět toto vybavení použít. Znalosti a zkušenosti jsou vůbec tím nejdůležitějším vybavením, které funguje preventivně. Vše ostatní už je jen nouzové řešení. Mimo výše zmiňované lze u sebe mít další vybavení, jako například airbagový batoh (např. Snowpulse - pomáhá zabránit zasypání), Avalung (prodlužuje dobu, po kterou zasypaný může dýchat), lavinový balón (usnadňuje lokalizaci zasypaného) a podobně. Pro pohyb ve volném terénu za hranicemi lyžařských středisek není vhodné spoléhat na systém Recco, které vyžaduje nasazení speciálního přístroje. Ten mají k dispozici pouze některé profesionální záchranné týmy, jež však většinou nemohou na místo dorazit dostatečně brzy. V případě lavinové nehody je nejúčinnější okamžitá záchrana poskytnutá lidmi přítomnými na místě neštěstí právě pomocí vyhledávače, sondy a lopaty. |
Text: Luboš Sušila/časopis Freeski
Foto: Luboš Sušila, Kateřina Sobotková