Rony Plesl se stal Designérem roku 2011. Ocenění získal za lustr Uovo pro firmu Lasvit a nápojový set Poppy Head pro společnost Moser. Své znalosti se snaží předávat dál, od roku 2008 vede Ateliér skla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Studenty podporuje v cestování a v tom, aby zůstali sami sebou. Jedině tak totiž mohou prorazit v zahraničí.
Poznáte člověka bez talentu?
Ten se pozná docela rychle. Zní to jako fráze, ale nejvíc se pozná pracovitý člověk. Málokdy se stane, že by v někom, kdo se zajímá o umění a design, nebylo alespoň malinko talentu, aby z něho obrovská pracovitost nevytvořila umělce. Vyloženě netalentovaných lidí je málo. A čím dál víc, to bych zdůraznil, je umění a design o inteligenci. To je dané tím, jak je doba rychlá. Mladý designér se musí orientovat, hodně toho znát. Jak se vždy říkal talent, pracovitost, dnes bych k tomu přidal i inteligenci.
Jak jsou na tom studenti designu s marketingem? Už umí svůj výtvor prodat?
Všechno kolem byznysu, marketingu bylo dlouho na školách uměleckého typu sprosté slovo. Myslím, že spoustu studentů si uvědomuje, že to tak vůbec není. Já se s nimi snažím rozebírat hodnoty nejen uměleckých výstav, ale snažím se, aby rozebírali hodnoty i kvalitních značek. Nevnucuji jim byznys, ale ukazuji věci z velkého byznysu, které mají svou hodnotu a za kterými často stojí vynikající umělci.
Jak těžké pro vás bylo udělat si jméno?
Nad tím jsem nepřemýšlel. V podstatě to pro mě nebylo těžké, jen třicet let práce. Nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, kam se dostanu, ale cokoli kolem umění mi kdokoli nabídl, tak jsem do toho šel a získával jsem zkušenosti. Byly určitě klíčové nabídky, které mne výrazně posunuly. Na mém jménu má zásluhu také spousta lidí, kteří v životě prošli kolem mě.
Jak se českému designérovi podaří prosadit své výtvory v zahraničí?
Češi jsou hrozně komplikovaní. Myslím, že šance je v komplikovanosti. Italové jsou přímočaří. Seveřani, kteří mají skvělý design jsou hodně zahloubaní. My jsme mezi. Český design je velice dobrý. Je trochu funny, trochu filozofický, trochu staromilský. Je tam kombinace všeho, jako v Kafkových románech, v české literatuře, ve filmech. Formanovy filmy jsou velice legrační, ale vlastně jsou hluboké. Dobrý český design je také takový. A prosadit se v cizině znamená zůstat sám sebou a nebát se toho. Prosadit se v cizině neznamená dělat věci jako v cizině. Na to by neměl nikdo zapomenout. Já si třeba moc vážím Miloše Formana, že zůstal svým a proto je výjimečný. To samé platí i u designéra.
Je dnes pro mladé designéry nutné vyjet na stáž v zahraničí?
Je to úplně klíčové. Podporuji je. Loni jsem učil v Japonsku a okamžitě jsem se postaral, aby mí studenti jezdili na tuto školu. Dnes ráno jsem psal doporučení studentovi do New Yorku. To je jeden z hlavních cílů, aby studenti neposlouchali jen mě. Já jsem jen loni strávil skoro tři měsíce v cizině - v Indii, Japonsku, Finsku. Cestování i lidsky vede k toleranci, životní pohodě. Daleko důležitější než umění a design, je život. Mým cílem je, aby studenti byli pohodoví lidé, kteří se dokážou najednou sbalit a odjet kamkoliv. Aby nelpěli jen na umění, ale aby pro ně umění bylo výsledkem života.
Jak vypadá indický design?
Indie prochází neskutečným vývojem. Do pár let to bude podobný boom jako Čína. On už je. Vrátil jsem se z Indie a během roku přišlo do e-mailu několik požadavků z indických galerií, designových shopů. Moje studentka, která vyhrála cenu na Designbloku a teď je nominovaná na Czech Grand Design jako Talent roku (pozn.red. on-line deník TÝDEN.CZ mluvil s Rony Pleslem před vyhlášením výsledků), tak své první svítidlo, poměrně drahé, prodala do Indie. My jsme jí pomáhali, hlavně moje asistentka Hanka, která má manžela Inda. Myslím, že v Indii do budoucna vznikne obrovské množství zajímavých věcí.
Je rozdíl mezi indickým, japonským, českým a skandinávským designem hodně vidět?
Je. Mám přednášku, která se jmenuje Duše formy. Ta mluví o tom, že každý tvar sklenice, vázy, každé tvarosloví vychází z mentality lidí. Každý se jinak podepisujeme. Banka bere podpis jako bernou minci, nikdo se nepozastavuje nad tím, že když něco člověk podepíše a je to jen klikihák, může to být zpečetění miliardových kontraktů. A to samé je s tvaroslovím. Když Češi, Fini nebo Švédi tvoří tvar, tak v něm jsou osobní emoce. V kvalitních věcech, které jsou celosvětově výjimečné, se pozná, že to dělal Fin, Japonec. Není to vždycky. Ale je to úžasné sledovat. Stejné věci by těžko vytvořil Ital jako Čech.
Záznam z předávání Cen Czech Grand Design 2011 můžete vidět v sobotu od 21:00 na ČT2.
