Návrat zapomenutého tance
Mazurka se v Polsku stává znovu populární
25.06.2019 09:00
Když se díváte na bez ustání kroužící páry, pomysleli byste si, že jste na nějakém lidovém plese z poloviny minulého století. A také zvuk akordeonu a houslí přivolává dávnou vzpomínku na starých parketách selského domu v Mazovském vojvodství, které se rozkládá kolem Varšavy. Na konci druhého desetiletí 21. století se mazurka, o níž se soudilo, že byla zapomenuta, zase vrací. Její milovníci ji oživili, a tak znovu zahřívá krev a šíří se nejen Polskem.
"Upadla do zapomnění, ale když vidím všechny ty mladé, kteří se ke mně přicházejí učit, zapomínám na svůj věk," říká třiaosmdesátiletý Jan Kmita, jeden ze starých učitelů mazurky. Dnes tráví hodiny její výukou.
Polská mazurka, která může mít i jiné názvy, například mazur nebo oberek, toho nemá moc společného s tancem, který znají ve Francii nebo jinde, říká francouzský houslista Nicolas Roche. Ten se ve Varšavě zúčastnil festivalu Všechny mazurky světa.
Dobře je známe, mazurky Frederika Chopina zní všude, od Languedocu po Bretaň přes Ameriku se mazurka tančí... Ale tady v Polsku má velmi zvláštní zvuk, rytmické jemnosti, zcela jiný způsob chápání rytmu, se zpomalením i zrychlením, uvádí houslista.
"Je to minimalistický tanec, horizontální, který nezná náhlá vzepětí," vysvětluje choreograf Piotr Zgorzelski. "Páry se otáčejí jako tančící derviši, ale ve dvou. Důležitý je velmi těsný kontakt s partnerem," upřesňuje. "Dobrý tanečník si může na hlavu posadit plnou sklenici a tančit, aniž by vylil jedinou kapku," dodává.
"Rychle vás přivede do transu, na vše kolem zapomenete a nepotřebujete ani alkohol, abyste se tak cítili," říká sedmadvacetiletá Agata Kotlická.
Jan Kmita, samouk, dostal první housle v šesti letech. Ve dvanácti hrál poprvé na svatbě. Později nalezl skupinu nadšenců, kteří už dobrých 30 let projíždějí zemí a vyhledávají tradiční hudbu.
"Tehdy jsme si mysleli, že můžeme hrát jen blues, rock či indiánskou hudbu," říká padesátiletý zpěvák Janusz Prusinowski, který má zásluhu na obrodě mazurky. "A náhle jsme narazili na staré hudebníky. Bylo to jako objevit Atlantidu, Polsko odsouzené k zániku," pokračuje. "Ukázalo se, že Polsko není zemí hudebních nedouků, ale že mluví originálním hudebním jazykem, z něhož mohl Chopin čerpat a nalézt vlastní řeč".
Někteří uvádějí, že první stopy mazurky lze vysledovat v církevní hudbě z 15. století, ale tento název se poprvé objevil v roce 1708, říká muzikolog z Varšavské univerzity Tomasz Nowak.
Pak Napoleonovi vojáci z Polska přivezli svou hudbu tam, kde bojovali, až do Karibiku. Podobně to bylo krátce nato s polskými povstalci, kteří před armádou ruského cara uprchli do Francie.
Mazurka se stala módním tancem. Byla stylizována, zjednodušena, přizpůsobena požadavkům doby, salonů a země, do níž se Poláci uchýlili. V Polsku se na venkově tančila až do 50. let na svatbách, ale s příchodem rozhlasu a nové hudby byla pozvolna zapomínána.
Poslední pozůstatky mazurky přežívaly až do 80. let. Komunisté dělali všechno pro to, aby z lidových tanců učinili "národní tance", které se předváděly na scéně.
"Začali jsme se za ni tak trochu stydět," přiznává Jan Kmita. Jak se mazurka začínala znovu tančit na plesech a jak se o ni zajímali stále další lidé, chmurné myšlenky zahnal. "Je to jen začátek. Mazurka přežije. Byla téměř mrtvá a nyní se vrací, paradoxně ve městech," říká.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.