Kapelník F. Nierychlo
Muzeum v Osvětimi má nový exponát: taktovku táborového orchestru

Muzeum v bývalém nacistickém vyhlazovacím táboře v Osvětimi získalo nový exponát: taktovku prvního kapelníka vězeňského orchestru. Dvaatřicet centimetrů dlouhou taktovku z lakovaného dřeva se slonovinovou ručkou a plaketou s vygravírovaným nápisem "F. Nierychlo 1941" získalo muzeum podle mluvčího Bartosze Bartyzela od soukromé osoby.

Kapelník Franciszek Nierychlo, který před válkou hrával v různých orchestrech v Krakově na hoboj, se do tábora dostal v červnu 1940 v transportu polských vězňů. Stal se kápem v táborové kuchyni. Bývalí vězni jej popisovali jako krutého člověka, úslužného vůči esesákům a brutálního vůči podřízeným. Část hudebníků jej však nelíčila až tak špatně a omlouvala jej, že za přítomnosti esesáků se prý nemohl chovat jinak. Z tábora se Nierychlo dostal v květnu 1944 přihlášením se k německé národnosti, jako dobrovolník do německé armády, při odchodu jej podle pamětníků provázel pískot tisíců vězňů. Po válce byl odsouzen na 12 let, část trestu si odpykal v dolech, část mu byla odpuštěna. Pak opět hrával na hoboj.

Táborový orchestr, který Nierychlo řídil, hrával hlavně řízné pochody, které měly zrychlit odchody a příchody vězňů do práce a z práce do tábora. Samo hraní v až stočlenném orchestru bylo pokládáno za štěstí, protože zvyšovalo šance na přežití i díky lepší stravě a podmínkám hudebníků.

Vzpomínaná taktovka byla podle odborníků nejspíše vyrobena ještě ve 20. letech 20. století. Po založení orchestru esesáci podle vzpomínek pamětníka dovolili hudebníkům, aby jim nástroje poslali z domova, a tímto způsobem se do tábora nejspíše dostala i taktovka. Sama plaketka byla asi vyrobena přímo v táboře; je totiž z neušlechtilého kovu, a ne ze stříbra, jak bývalo obvyklé.

Táborový orchestr podle ředitele muzea Piotra Cywińského vyvolával mezi vězni velké spory. Na jedné straně zachraňoval hudebníky před nejtěžší prací a skýtal emocionální zážitky během zkoušek a koncertů, ale na druhé straně byl součástí pokořování a teroru, když nelidsky vyčerpaní vězni museli pochodovat v rytmu vojenských pochodů či ryčných melodií. "Z mnoha vzpomínek také vyplývá, že přítomnost kapely pomáhala oklamat o skutečném účelu tábora lidi z židovských transportů, přivážených z celé Evropy."

V Osvětimi nacisté vyhladili nejméně 1,1 milionu lidí, hlavně Židů, ale i Poláků, Romů a zajatých sovětských vojáků.