Přešel zamrzlý Bajkal, došel na severní pól. Málem umrzl v ledové vodě, když se pod ním prolomil led. Přesto polárník Václav Súra zimu miluje. Dokonce tolik, že se oženil v mrazáku.
Čemu říkáte zima?
Běžní lidé často v minus deseti stupních tvrdí, že je strašná zima. Ta ale vypadá jinak! V české kotlině jsou zimy vlhké, což je horší. Když uhodily mrazy okolo dvaceti stupňů a více, byla to vlezlá zima, která se dá srovnávat se sibiřskou. A to je tam ještě o deset patnáct stupňů méně. Oproti české je sibiřská zima suchá, což je snesitelnější.
Jaké jídlo si berete s sebou na cesty?
Chybět nemohou energetické tyčinky a špek. Dál pak pytlíky s dehydrovaným jídlem. Nalije se do něj horká voda, zavře se, pak se pytlík vloží do spacáku, aby nevystydl. Jde o mrazem sušené potraviny, do nich se vstřebá voda, není to kaše. Třeba ryby s bramborem, boloňské špagety.
Testujete jídlo předem, aby vám z něj nebylo špatně a předešlo se žaludečním potížím?
Ty jsem zažil právě na Bajkalu! Součástí jídelníčku bylo máslo, aby nám nechyběla energie a my měli přírodní tuk. Ochutili jsme si ho kakaem, vanilkou. Naordinovali nám ale velkou dávku a na to tělo nebylo zvyklé. Měli jsme šílený průjem a v mrazech museli až pětkrát letět. Nakonec jsem si řekl, že raději umřu jako kostlivec než při běhu na velkou. Dávku jsme snížili a chodili jsme jen jednou denně. I to je hodně! Běžně jdete jednou za tři dny, bobkujete jako sob. Odpad není, tělo vše zužitkuje na energii.
Co prožíváte na startu expedice?
Strach, obavy a nejistota to nejsou. Vše začíná ve chvíli, kdy se rozloučíte s posledním člověkem z civilizace, když zmizí z dohledu. Najednou cítím úlevu a těšení, spadnou ze mě obrovské starosti. Zbývá jen zúročit přípravy. Připadám si jak natěšený kůň na startu Velké pardubické. Začíná svoboda.
* Kdy mu byla v Česku naposledy zima?
* Zažil nějaké krizové situace?
* Co zažíval, když se propadl pod led nedaleko pólu?
* Kolik kilometrů v polárních oblastech denně ujde?
* Hrozí i jiná nebezpečí?
