V Divadle Archa v pátek vpodvečer a večer dvakrát vystoupí vlámský taneční soubor Ultima Vez, který se na tuto pražskou scénu opakovaně vrací se svými novými díly. Archa letos slaví 25 let od svého vzniku a skupina Ultima Vez patří k umělcům, kteří jsou po celou její historii s ní spojeni. V pátek a ještě v sobotu uvede inscenaci Invited, s níž se v Praze poprvé představí mladý choreograf Seppe Baeyens.
S uskupením Ultima Vez úzce spolupracuje od roku 2011. Baeyensovo nejnovější dílo stojí na intenzivním zkoumání jevištního prostoru a spoluautorství v současném tanci. V představení Invited Baeyens formuluje svoji uměleckou odpověď na otázku, jak se diváci mohou podílet na choreografii představení. V jeho pojetí je tanec společným jazykem, který umožňuje nové druhy soužití, a tím stírá hranice mezi performery a diváky.
"Snažím se propojovat generace. Tanec přitom slouží jako dorozumívací prostředek. V tom vidím jeho velkou sílu," říká Baeyens, v jehož obsazení vedle pětadevadesátiletého muže figurují i teenageři. Nepostradatelnou roli hraje publikum. "Neukazujeme divákům, co mají dělat; zveme je, pomáháme jim a podporujeme je v tom, aby zariskovali a vytvořili něco sami," doplnil choreograf.
Ultima Vez v Arše hostuje od roku 1995. Od té doby mají čeští diváci možnost sledovat tvorbu jejího zakladatele Wima Vandekeybuse i jeho uvažování o současném tanci. Vandekeybus založil soubor v roce 1986. První choreografii nazvanou What the Body Does Not Remember (Co si tělo nepamatuje) pro skupinu vytvořil v roce 1987. Inscenace pojednávající o instinktivních reakcích lidského těla získala v roce 1988 prestižní cenu Bessie Award a zapsala se do dějin soudobého tance.
Jeho tvorba je charakteristická radikálním pohybovým divadlem plným konfrontací, výbušnosti, emocí a energie, jehož hnacím motorem je konflikt, síla, instinkt, vášeň a rozpor mezi přitažlivostí a odtažitostí. V jeho představeních se prolínají tanec, hudba, divadlo, projekce, hudba a světlo v jeden celek, pokaždé však v jiné podobě.
