Přirozená sebedůvěra
Spokojenost maminky s vlastním tělem je pro sebepřijetí dítěte klíčová

Ať už máte vlastní děti, nebo o založení rodiny teprve přemýšlíte, určitě si kladete otázku, co svým dětem předáte do života. Vztah s matkou (nebo obecně primárním pečovatelem) je z pohledu vývoje prvním a tím nejdůležitějším vztahem, který ovlivňuje, do jaké míry budeme důvěřovat sobě, svým schopnostem a světu vůbec. Velkou část sebepřijetí tvoří akceptování vlastního reálného těla. Z pohledu rodinných vzorců je zajímavé, co ukázal globální průzkum značky Dove: tři čtvrtiny dětských respondentek ve věku 10 až 13 měly shodně se svou matkou problém s přijetím určité části těla. Jinými slovy, komentuje-li před dítětem maminka negativně svůj vzhled, je velká pravděpodobnost, že dítě nevědomky přejme i toto a bude s těmito "vadami" bojovat tak dlouho, dokud si neuvědomí, že jde jen o naučený vzorec. O edukaci v tomto směru se zasazuje Projekt sebedůvěry Dove, který spolupracuje s odborníky z oblasti psychologie, zdraví či vnímání vlastního těla.

Bezpečný a naplněný vztah v dětství ovlivňuje schopnost navazování vztahů v dospělosti

V prvních měsících je maminka či jiná pečující osoba pro miminko vším, dítě se velice rychle učí číst z tváře a komunikovat úsměvy či pláčem. Miminko přirozeně dává přednost emoční blízkosti, dostupnosti a vyladěnosti před mechanickým zajišťováním nezbytné péče. Pečující člověk je pro něj ideálně bezpečným přístavem, z něhož lze pořádat výzkumné výpravy do okolí a kam se lze vracet pro útěchu. Funguje-li tento model bezpečí, bude jedinec schopen zkoumat svět a ve správný čas se osamostatnit a najít si své místo ve světě.

Dítě by se mělo cítit milované a přijímané takové, jaké je. "Pokud dítě tento pocit vnitřního bezpečí a důvěry z jakéhokoliv důvodu nezažije, je pravděpodobné, že se dostane do vnitřního stavu plného úzkosti a paniky, křečovitě se pak bude snažit zavděčit lidem kolem sebe, aby neztratilo jejich přízeň," uvádí Mgr. Kučerová, garantka Projektu sebedůvěry Dove.

Spokojená máma, spokojené dítě aneb Nebudu šťastnější, až se zbavím těch pár kilo?

Postava matky je pro dítě (a to především dceru z důvodu identifikace genderových rolí) důležitým vzorem. Dospělý vztah matky k sobě a ke svému ženství vytváří rámec, pomocí něhož se na sebe bude pravděpodobně dívat i její dcera. Matka jí totiž ukazuje, co to znamená být ženou. Pomáhá jí svým postojem k sobě vytvořit pevnou vnitřní identitu, přijmout samu sebe i zodpovědnost za svůj život. Pokud matka vnímá svoji hodnotu jako žena, přijímá se i se svými chybami a nedokonalostmi, zná svoji jedinečnost a je za to vše vděčná, pravděpodobně se její dcera bude brzy projevovat stejně. Toto pravidlo však platí i naopak. A jelikož všichni do života vplouváme s menším či větším pošramocením, je na každém z nás nalézt vlastní sebehodnotu a ukotvení ve světě, abychom dětem vědomě nepředávali vlastní komplexy z fyzického vzhledu.

Pro vaše dítě jste dokonalá právě teď

Komentovat a hodnotit vlastní tělo je častou aktivitou nejen u žen. U novopečených maminek může být tlak na vzhled ještě vyšší o dobře myšlené (byť nevyžádané) rady kamarádek či rodinných příslušníků například na diety, které jim "zabraly". Navíc je člověk chtě nechtě denně konfrontován se všudypřítomnými vyretušovanými obrázky zdánlivě dokonalých lidí v médiích. To vše se však soustředí ne na jedinečné tělo každého člověka s určitými genetickými predispozicemi a příběhem, ale na jakýsi nedosažitelný svět konfekčních velikostí a kůže bez ďolíčků. Přitom dítě vidí a přijímá tělo maminky takové, jaké je: laskavé oči, něžnou náruč, silné ruce, které umí unést nákup i konejšit, ramena, ze kterých vypadá svět úplně jinak, nohy, které dojdou tam, kam potřebují. Každá maminka je v očích svých dětí tou nejkrásnější osobou, ale pokud se před dítětem rozhodne kritizovat svůj vzhled, dítě brzy začne hledat stejné chyby i na sobě. Naopak, pokud se maminka rozhodne vědomě přestat svůj vzhled negativně komentovat a začne se soustředit na to pozitivní, jako je péče o zdraví, přirozený pohyb, zdravá strava a činnosti, které jí přinášejí pocity naplnění, dítě se s radostí přidá též.

Své o tom ví i zakladatelka instagramového profilu Tělo s příběhem, který tvoří již druhým rokem bezpečné prostředí nejen pro maminky. "Díky reakcím okolí i lidí na našem profilu vidím, jak je můj příběh vlastně obvyklý, i když jsem si dlouhá léta myslela, že jsem ve svém trápení a nejistotách sama. Jako dítě jsem slýchávala narážky na svůj vzhled od těch nejbližších, takže i já jsem si prošla poruchami příjmu potravy a problémy s přijetím vlastního těla. Paradoxně mi na cestě k sebepřijetí pomohlo těhotenství, i když přineslo další změny těla. Ale jako máma dvou skvělých kluků vidím, že jsou mnohem důležitější věci, než je například velikost šatů. Sdílením svého příběhu i příběhů dalších se snažím pomáhat ostatním maminkám a všem lidem, aby se přestali trápit kvůli vzhledu a uvědomili si, že pro děti i milující partnery jsou krásní jako jedinečné osoby, ne krásné objekty," říká Kateřina Kopicová.

Rodiče, kteří si jsou v přístupu k sebepřijetí nejistí či by mohli mít pocit, že se vývoj sebedůvěry jejich dítěte nepodařil nejlépe, mohou s dětmi pracovat např. pomocí příručky pro rodiče http://bit.ly/Pruvodce_Sebeduverou nebo mohou navštívit odborníka. "Nikdy není pozdě začít znovu. Pokud se jako rodiče k situaci postavíme čelem a přijmeme za ni zodpovědnost, je možné znovu vybudovat zdravý vztah k sobě samým i sebedůvěru našich dětí. Často jsou to právě naše slabosti, které se následně stanou zdrojem největší síly," uzavírá psycholožka Kučerová.