František Cipro prezentoval v derby odlišnou Slavii než Karel Jarolím. Především běhavější. O dost běhavější. První krok novému slávistickému trenérovi vyšel: porazil Spartu a jeho tým dal solidním výkonem (trochu) zapomenout na časy jarolímovského temna.
Jistě. Jde o první zápas. Brzy může být vše jinak. Berme to s rezervou. Ale začátek je to pro Cipra dobrý. A jaké největší změny se ve Slavii udály? On-line deník TÝDEN.CZ analyzuje.
ČTĚTE TAKÉ: Cipro přinesl energii, "jiná" Slavia porazila Spartu
Běhá se běhá. Asi nejzajímavější položka v bleskové slávistické "transformaci", dá-li se to tak nazývat. Slávisté zrychlili zpomalený film, více běhali, ukazovali se. Najednou bylo komu přihrát, existovaly pestré možnosti, takže nemuselo nutně docházet k nákopům. Navíc aktivní, celoplošný a nekončící presink jednotlivců dělal sparťanům velké problémy při zakládání útočných akcí. "Slávisté běhali jako blázni, nestíhali jsme," přiznal i sparťanský záložník Jiří Kladrubský.
Hraje Milan Černý. Konečně! Tenhle mladík s blonďatou hřívou od Karla Jarolíma moc příležitostí nedostal samozřejmě, byl často zraněný, ale když už mohl hrát, stejně nehrál. František Cipro dal zatraceně šikovnému útočníkovi příležitost. A ten se mu odvděčil důležitým gólem, především pak vynikajícím výkonem. Byl nejlepším hráčem na hřišti. Milan Černý, růžová budoucnost Slavie.
Obranné přeskupení pomohlo i Raguedovi. Francouzský stoperský děravec Lafrance byl jen na lavičce, vedle Milana Kopice se posunul záložník Petr Trapp, jenž už má se stoperskou pozicí zkušenosti. A zlepšilo se to. I když občasná nedohoda přinášela problémy (hlavně po dlouhých balonech), slávistická obrana byla o dost pevnější a jistější. Navíc - díky obrannému přeskupení byl Hocine Ragued ve středopolařské formaci jediným defenzivním záložníkem (za Jarolíma vedle něj častokrát nastupoval právě Trapp) a pokrýval celé hřiště. Počínal si výborně, jako neprůchodná skála. Odehrál skvělý zápas, svůj nejlepší ve Slavii.
Křídelní revoluce. Vpravo Jan Kysela, jenž za Jarolíma moc nehrál - a když už, tak v útoku. Nalevo Peter Grajciar. Vypadá to zajímavě. Grajciar má na levé straně možnost posunovat se do středu hřiště a pravačkou vysílat své bombové útoky, Kysela je pak na druhé straně klasický "štukatér" lajny, přímočarý, rychlý, snaživý. Samozřejmě - stejně jako všechny předešlé položky, musí se i křídelní hra brát s rezervou, jelikož jeden zápas jen naznačí, nepotvrdí, nepřednese definitivu.
Elixír pohody (?). Jakoby z hráčů spadlo dvacetikilové závaží. Byli uvolnění. Trenérský impuls přinesl relax. "Já se o tom nechci moc bavit, jestli z nich něco spadlo, nebo nespadlo," odmítal Cipro komentář. Přesto všichni viděli - spadlo to. A ne že ne.
Foto: ČTK
