Neymar, Marcelo, Thiago Silva, Coutinho, Alisson. Co jméno, to pojem. Co jméno, to opora evropského velkoklubu. Tihle všichni přijedou v březnu do Prahy, kde po téměř dvaadvaceti letech znovu změří síly výběry České republiky a Brazílie.
Na českém území se přitom Kanárci představili pouze jedinkrát v historii, a to před dlouhými 62 lety. Celkově se pětinásobní mistři světa utkali s Československem sedmnáctkrát, jednou se střetli se samostatným českým výběrem. Je tedy na co navazovat.
Největší úspěch
Českoslovenští fotbalisté rozhodně necestovali na mistrovství světa v roce 1962 do dalekého Chile v roli favoritů. Podařilo se jim však postoupit ze skupiny smrti na úkor Mexika a Španělska. S vítězem skupiny C Brazílií uhráli bezbrankovou remízu, utkání však ovlivnilo zranění hvězdného Pelého. Ten musel většinu zápasu odkulhat, protože se podle tehdejších pravidel ještě nesmělo v průběhu zápasu střídat.
Díky čtvrtfinálové výhře nad Maďary a semifinálovému triumfu nad Jugoslávií dokráčeli svěřenci Rudolfa Vytlačila až do finále. A v něm na ně čekali znovu Brazilci, tentokrát už bez zraněného Pelého.
Skóre otevřel po čtvrthodině hry pozdější držitel Zlatého míče Josef Masopust, ale Kanárci dokázali bleskově zareagovat, když Amarildo z úhlu překonal Schrojfa. Vítěznou branku pak vstřelil favorit v 69. minutě, před bránou se prosadil Zito. Zápas bohužel vůbec nevyšel nejlepšímu brankáři turnaje Viliamu Schrojfovi, po jehož chybě přidal pojistku Vavá.
I přes finálovou prohru zaznamenali českoslovenští reprezentanti ziskem stříbrných medailí největší fotbalový úspěch v dějinách země.
Vítězné přátelské zápasy
V roce 1956, tedy šest let před památným finále mistrovství světa v Chile, dostali českoslovenští reprezentanti možnost změřit síly s fotbalovým gigantem hned třikrát.
Poprvé a naposledy se Kanárci představili na českém území 21. dubna 1956 na pražském Strahově. Před 45 tisíci diváků předvedli domácí pevnou defenzivu a věhlasného soupeře ke gólu nepustili. Zápas skončil bezbrankovou remízou.
V srpnu téhož roku zavítali Čechoslováci do Jižní Ameriky a výsledkem byla slavná výhra na mýty opředeném svatostánku Maracaná. Jediný gól vstřelil v 53. minutě Anton Moravčík. Co na tom, že se Brazilci pomstili o tři dny později v Sao Paolu - porážka 1:4 v odvetě těžko mohla zkazit československým reprezentantům radost z historického vítězství.
Druhá výhra nad Brazílií přišla v dalším přátelském zápase v roce 1968. Na Tehelném poli v Bratislavě Kanárci hned dvakrát vedli a po gólech Natala a Carlose Alberta šli do kabin s výsledkem 2:1. Po změně stran ale přidal k zásahu z úvodního dějství další dvě trefy Jozef Adamec a hattrickem zařídil obrat a výhru 3:2.
Poprvé a naposledy
Po stříbrném evropském šampionátu v roce 1996 dostal národní tým pod vedením Dušana Uhrina možnost startovat o rok později na Konfederačním poháru v Saúdské Arábii. V klání nejlepších týmu jednotlivých kontinentů mělo Evropu reprezentovat Německo, to se ale účasti zřeklo.
Češi postoupili ze čtyřčlenné základní skupiny z druhého místa a v semifinále je čekal pozdější vítěz Brazílie. Za ni nastoupila řada hráčů, která je ještě dobře známá i dnešním fotbalovým fanouškům - namátkou Cafú, Roberto Carlos, Dunga, Leonardo nebo Ronaldo s Romáriem.
A byl to právě nejlepší střelec turnaje Romário, který po Juninhově nabídce středem hřiště mezi obránce obstaral vítěznou branku Jihoameričanů. Krátce před koncem navíc podruhé překonal Srníčka Ronaldo.
V souboji o třetí místo však tým kolem Pavla Nedvěda nebo na turnaji produktivního Vladimíra Šmicera vrátil Uruguayi porážku ze skupiny a odvezl si alespoň bronz. Semifinálový duel byl dosud jediným zápasem, který samostatná Česká republika proti Brazílii sehrála.
