Máme tu jeden vzkaz pro české fotbalové reprezentanty: Pošlete do Španělska, kde v březnu hrajete evropskou kvalifikaci, dopis: "Šlo by, abychom prohráli 0:3 a ani nejezdili?" Po tom, co jste předvedli v přáteláku v Chorvatsku (prohra 2:4), to bude nejlepší řešení.
Čeští fotbalisté několikrát metamorfovali. Byli děti (tak velké chyby dělali), staří veteráni (tak pomalí oproti svěžím Chorvatům byli) či nemocní spáči (tak moc prostoru soupeř dostával).
Zatímco trenér Michal Bílek hovořil před zápasem o defenzivních prioritách jakožto jasné vizi generální zkoušky na zápas ve Španělsku, jeho svěřenci směrem dozadu otevřeli okna a pustili mohutný průvan. Průvan neschopnosti, deziluze, trapnosti.
Defenzivní fáze trápila. Už od zálohy. Třeba takový Jan Polák zase ukázal, že v české reprezentaci dlouhodobě nemá co dělat. Jeho chyby a nulově marné pokrývání prostoru se stávají skoro až fotbalovým fetišem záložníka Wolfsburgu. A parodie komedie, kterou předvedli ve spolupráci s Petrem Čechem při gólu na 2:4 (Čech vyběhl čtyřicet metrů od brány a nahrál Polákovi, jenž hned ztratil míč), byla jen vyvrcholením Polákova reprezentačního trápení a dalším výrazným posunutím k udělení jiného občanství.
Stromeček Pospěch
Zklamali i jindy jistí. Hlavně stoper Roman Hubník. Byl u tří gólů, působil neohrabaně. Vzduch, jeho dominantní prostor, mu Chorvati provětrali a rozkrájeli hned na začátku, kdy jej přeskočil Kalinič a dal branku. Stejný hráč pak detailně (a ladně, bez problémů) ukázal Hubníkovi záda při sprintu a následném gólu na 3:2.
Ani Tomáš Sivok po zranění nepůsobil ve středu obrany jistě. Zdeněk Pospěch pak fungoval jako příjemný stromeček, okolo kterého lze snadno oběhnout, ještě se na něj podívat, možná i utrhnout větvičku... Nestíhal.
Češi v komplexu byli oproti Chorvatům strašně pomalí, vše jim trvalo. Oproti balkánské svěžesti a koordinační chytrosti se pohybovali, jako by měli betonové kopačky, o několik kilo těžší, než je běžné... A netřeba dodávat, že Španělé jsou rychlostí i technikou ještě o stupínek výše.
Byla i pozitiva. Aktivní křídelník Milan Petržela, také pár hezkých kombinací (v druhé dvacetiminutovce první půle), slušný Rosický... Jenže vše nakonec přebily chyby, chyby a chyby. Michal Bílek se musí zamyslet nad systémem, který je průchodný ze všech stran.
Nebo raději ne. Měl by začít psát ten dopis: "Milí Španělé, tak jsme zjistili, že na to fakt nemáme, tak jestli by bylo možné ani nejezdit..." Ušetří tím nervy sobě i fanouškům.
