Extraligové finále
Bitva o titul: Liberec bojuje s nervy, Sparta s přesilovkami

Vyrovnaná série se večer překlopí na jednu stranu. Vyprodaná O2 aréna se těší na další peprný finálový souboj domácí Sparty a Liberce. Když se hráči zrovna nemydlí na ledě, shodují se, že série bude nejspíš hodně dlouhá. Na čem musí oba týmy ve finále nejvíce zapracovat?

Bílí Tygři Liberec

1) Nervy

První finálová účast je na hře severočeského klubu místy znát. Očekávání je po nesmírně vydařené základní části obrovské, umocnilo jej bezchybné čtvrtfinále a semifinále. Jenže v prvním finále Liberec tvrdě narazil a jen těžko se s novou rolí sžíval. Zbytečné výlevy, náznaky šarvátek, strkanice a nakonec Vampolův blikanec na nic netušícího Pecha. Nic z toho za nepříznivého stavu nepomáhalo. Nechybělo málo a Tygři na přemotivovanost doplatili i v druhém duelu. Kdo ví, jak by duel dopadl, nebýt imbecilního faulu Lukáše Klimka...

2) Návrat k trpělivosti

Úzce související s předchozím bodem. Jeden z aspektů, který Liberec zdobil v play-off i základní části, byla soustředěná hra. Ať prohrávali o gól, dva, zůstávali Pešánovi svěřenci v pohodě. Postupně tlačili, vytvářeli si šance. A nakonec zápasy otáčeli. "Střílet, střílet, střílet. A nějaká šance se ujme," zná recept na úspěch liberecký kanonýr Branko Radivojevič. První dva duely však byly samý zmatek.

3) Zvládnout pražský tlak

Bude to nezvyk. Největší aréna v České republice se zaplní až po střechu a bude v drtivé většině proti vám. Očekává se parádní atmosféra, možná ještě hlasitější, než na hokejovém mistrovství. Méně zkušení hráči mohou mít problém. V tomto ohledu má Sparta navrch. V nemilosti je na všech stadionech a na nenávistnou a bouřlivou atmosféru je z dlouhodobého hlediska zvyklá.

SPARTA PRAHA

1) Přesilovky

Sedmnáctkrát měli početní výhodu, v gól ji však přetavili pouze jedinkrát. Výsostná disciplína ze základní části se stala sparťanskou slabinou. Liberec si přesilovky Pražanů skvěle nastudoval. Jandačovi svěřenci měli mnohokrát problémy se byť na krátký čas zdržet v obranném pásmu soupeře. A když už se jim to podařilo, měli často problémy se dopracovat ke kloudné šanci. Přitom právě úspěšnost v přesilovkách bývá klíčem k úspěchu.

2) Nesmyslné fauly

Už několikrát měli v sérii sparťané své soky "na lopatě". Libereckým tekly nervy, zbytečně se nechávali vylučovat. A pak přišel v přesilovce útočný faul. Ať už to byl v prvním utkání zbytečně agresivní Švrček, nebo ve druhém zbaběle faulující Klimek. Právě jeho faul pomohl Liberci k prvnímu bodu v sérii, který ještě může Spartu pořádně mrzet.

3) Povolení v tempu

Jedna třetina jim vyjde jak z partesu, ve druhé jako by stál na ledě úplně jiný tým. Jasně, tak silného soupeře není možné přehrávat celých 60 minut. Sparťané občas hrají důrazně, na hranici obětování, v další části pak laxně, přehnaně profesorsky, se snahou střílet až do odkryté branky. Taková taktika může vycházet v základní části, v play-off ale vítězí hlavně bojovníci, kteří se nebojí pálit i z nemožných pozic.