Liberecká šatna se během několika vteřin proměnila v hospodu čtvrté cenové kategorie. Z podlahy se lepilo na boty šampaňské, do očí štípal dým z doutníků... A nikomu to nevadilo. Bílí Tygři si užili zisk prvního titulu v klubové historii se vší parádou. Velkou měrou se na něm podíleli i slovenští hokejisté, především útočník Branko Radivojevič a brankář Ján Lašák.
"Tak jsme mistři, no a có!" Jednoduchý, ale všeříkající pokřik rezonoval útrobami jinak ztichlé O2 arény. Hráči si užívali ovací s minimálně dvěma tisícovkami fanoušků, co za nimi dojeli do Prahy. Fotili se s pohárem, líbali s přítelkyněmi. A nebo přímo na ledě "skalpovali" dřevorubecký vous kapitána Jana Výtiska. Pak už se ale rozutekli do šatny, kde odstartovala liberecká dlouhá noc.
"Teď ti mladí chlapci, kteří zatím nic nevyhráli, pochopí, že není těžké titul vyhrát, ale oslavit," prohlásil už na ledě Ján Lašák, sedmatřicetiletý hrdina brankoviště.
Starší člověk to prožívá jinak, ví Lašák
Zatímco se jeho spoluhráči radovali v chumlu, on stál opodál. Rozhlížel se po tribunách, nasával atmosféru. "Jen jsem si to užíval. Snažil jsem si zapamatovat ten moment. Budu mít maximálně jeden, dva další pokusy. To je strop," konstatoval po utkání.
"Vzpomněl jsem si na svého kamaráda Jardu Kameše, když jsme v roce 2005 vyhráli titul s Pardubicemi. Seděl mezi střídačkami a já mu říkal, ať se jde s námi radovat. Odpověděl mi, že si to užívá. Úplně jsem si na něj vzpomněl. Když je člověk starší, prožívá to jinak. Raduje se možná i více, ale uvnitř," usmíval se a spokojeně vyfukoval dým z doutníku. "Od mého posledního titulu s Pardubicemi v roce 2005 uplynulo už hodně let. Bylo na čase něco vyhrát. A jsem rád, že se to podařilo," uvedl Lašák.
Fanoušci Sparty zaslouží respekt
Kromě ovací od vlastních fanoušků se dočkal opětovaného potlesku i od těch sparťanských. Liberecký brankář jim spolu s trenérem Filipem Pešánem přijel pod kotel zatleskat. Proč?
"Chtěl jsem jim vyjádřit respekt. Zasloužili si ho. Tlačili svůj tým stále dopředu. Nebyly slyšet žádné vulgarismy, bylo to velmi příjemné prostředí pro hokej a oni toho byli velkou, velkou součástí," uznal férovou atmosféru v Praze i Liberci.
Chvíli poté, co liberečtí přebrali mistrovský pohár, se ledová plocha změnila v improvizované holičství. Dolů šel pověstný vous Jana Výtiska, který ani nijak neprotestoval. "Bylo to předem jasné. Věděl, že když získáme medaili, půjde to dolů," smál se útočník Branko Radivojevič, důležitá postava libereckého kádru.
Radivojevič: Zasloužený titul
Pětatřicetiletý forvard se zkušenostmi z NHL dosud žádný titul nevyhrál. "Je to super! Pořád mi to ještě trochu nedochází. Jsme hrozně rádi, že to máme za sebou. Fyzických sil už jsme moc neměli. Bylo to o tom jednom gólu a my to zvládli. Myslím, že zaslouženě. I tak klobouk dolů před Spartou, byla ohromně těžký soupeř," uznal kvalitu soupeře Radivojevič.
"Věděli jsme, že by hodně bolelo, kdybychom prohráli. Psychika by se otočila na stranu Sparty. Jsme neskutečně rádi, že jsme to ubojovali a teď si to jdeme užít," rozloučil se a spěchal pod další perlivou sprchu šampaňského.
"Nejdůležitější bylo, že jsme si věřili. Věděl jsem, že umíme hrát lepší hokej. Znám ty kluky," konstatoval jeho slovenský parťák Lašák. "Každý díl byl důležitý, od hráčů, po maséry, marketing. Vše zapadlo dohromady. A teď si to krásně užiju, bude to pár parádních dnů, za kterými je spousta práce. Pocit k nezaplacení," culil se Lašák, ještě v rybanu nasáklém potem i alkoholem. "Smrdět budu ještě dlouhou dobu," dodal s úsměvem sobě vlastním populární "Janko".
