Dlouhou dobu byli hokejisté St. Louis Blues věrni svému názvu, který si vzali ze stejnojmenného hitu skladatele Williama Christophera Handyho z roku 1914. Hned po vstupu do NHL v druhé polovině 60. let sice třikrát za sebou postoupili až do finále Stanleyova poháru, v něm však nevyhráli ani jeden zápas. Na další finálovou účast si museli počkat až do letoška a tentokrát už uspěli.
Historie týmu se začala psát v roce 1967, tedy 53 let po vzniku standardy s názvem Saint Louis Blues. Tu později nahrál každý, kdo v jazzu něco znamenal, počínaje Louisem Armstrongem přes Binga Crosbyho s Dukem Ellingtonem, Glenna Millera, Billie Holidayovou a konče Herbiem Hancockem či Davidem Sanbornem.
Slavná Handyho skladba dodnes zní před každým domácím zápasem Blues, její zkrácená verze pak ještě na konci každé třetiny. Po ní následuje neméně proslulá "When the Saints Go Marching In". Tu místní klávesista Jeremy Boyer hraje i po každém gólu domácího týmu a fanoušci místo slova Saints zakřičí Blues.
Na přijetí Blues do NHL měli velkou zásluhu tehdejší majitelé Chicaga Black Hawks, kteří ve městě vlastnili stařičkou St. Louis Arenu a chtěli pro ni najít využití. I proto dostalo St. Louis přednost před Baltimorem a spolu s dalšími pěti nově přijatými celky rozšířilo počet týmů v NHL na dvanáct.
Zpočátku se týmu dařilo, protože majitel Blues Sid Salomon si hráče hýčkal tím, že jim kupoval drahá auta či dovolené na Floridě. Ti se pak na ledě mohli přetrhnout. Významnou roli hrála i osoba trenéra Scottyho Bowmana, který v St. Louis odstartoval hvězdnou kariéru.
V 70. letech ale pro Blues nastaly krušné časy, v jednu dobu měla organizace kvůli finančním potížím vlastníků pouze tři zaměstnance. Blues se propadli až na samé dno NHL, ale po změně majitele a příchodu budoucích dlouholetých opor týmu Bernieho Federka a Briana Suttera šly výkony týmu prudce nahoru.
Od roku 1980 St. Louis pětadvacetkrát v řadě postoupilo do play off, ale jeho maximem ve vyřazovacích bojích bylo semifinále. Změnu nepřinesly ani hvězdy typu Bretta Hulla, Ala MacInnise, Brendana Shanahana či Chrise Prongera, kteří vysněný pohár zvedli nad hlavu až po výměně do jiných týmů.
V minulé sezoně se Blues do vyřazovacích bojů neprobojovali a ani v té aktuální to s nimi dlouho nevypadalo dobře. Ještě začátkem ledna byli v NHL na posledním místě, pak se však nadechli ke spanilé jízdě, která vyvrcholila v noci na dnešek premiérovým ziskem Stanleyova poháru.
