Hokejový nároďák
Pozvánka do reprezentace? Nedochází mi to, říká nováček Fořt

Šestadvacetiletý zlínský útočník Tomáš Fořt se dočkal trochu překvapivé pozvánky do hokejové reprezentace v přípravě na mistrovství světa. Mezi dospělými poprvé v kariéře. Vydal se tak ve šlépějích svého otce, bývalého známého cyklisty Radovana Fořta, který je bronzovým medailistou z juniorského MS v cyklokrosu 1982.

"Pořád nevím, jestli mi to naplno dochází, ale je to super. Vůbec jsem to nečekal. V sezoně jsem nejel ani jednou a teď na konci mě pozvali. Nevím, jak dlouho tu budu, ale udělám maximum, aby to bylo co nejdéle," řekl reprezentační nováček Fořt novinářům.

Otec byl z významného mezníku jeho kariéry nadšený. "Doma rodiče to prožívají asi ještě více než já, oni jezdí i na každý zápas do Zlína. A kdybych si mohl s reprezentací zahrát ten zápas ve Znojmě, budou na stadionu asi jako první. Mně to na rozdíl od nich fakt asi ještě nedochází, možná někdy po sezoně," usmál se Fořt.

Reprezentační zkušenost už tedy také má, ale ještě má stále co dohánět. "Táta si to v reprezentaci zkusil taky, jenže on si přivezl medaili z mistrovství světa a navíc se představil na olympiádě, takže to je určitě obrovská výzva," připomněl Fořt olympiádu v Atlantě 1996, kde jeho otec startoval mezi bikery při jejich premiéře pod pěti kruhy.

Do cyklistické kariéry ho ale nenutil. "Pamatuji si, jak jsme jeli v mých asi patnácti ze Šumperku z tréninku a já mu v autě řekl, že už na kole jezdit nebudu. A on byl v pohodě, naopak říkal, že je rád, protože ho hokej asi baví víc. Vzal to skvěle, i když jsem byl v hokeji jen průměrným hráčem. Myslím si ale, že i on radši jezdí na hokejové zápasy než na závody na kole," pousmál se Fořt.

Dřina na kole mu přitom nevadí, ale hokej ho bavil víc. "Na kole mi moc nevyhovovalo, že cyklistika je spíš individuální sport. Ale pořád to sleduji, každý rok se podívám na Tour de France, když je čas, hlavně horské etapy. A v kabině to probíráme s Davidem Noskem, který je vášnivým cyklistou," připustil Fořt.

"Občas se projedeme i s tátou. Teď už bych ho asi porazil, ale ještě tak pět let zpátky určitě ne," dodal.

Návštěva bratra musí počkat

I když vůbec nečekal, že by pozvánka do národního mužstva mohla přijít, zatím žádné velké plány na volno po sezoně neměl. "Jen jsme chtěli jet s přítelkyní za bráchou Dominikem do Švýcarska, kde hraje volejbal, ale neměli jsme dané žádné pevné datum. A pak přišla pozvánka do reprezentace," připomněl Fořt dalšího člena sportovní rodiny.

Za pozvánku je rád i z toho pohledu, že si po vyřazení Beranů může prodloužit sezonu. "Určitě raději pracuji na ledě než na suchu. Tréninky na ledě mám rád a vždy se na ně těším i v letní přípravě. Je super, že si to můžu teď takhle protáhnout," pochvaloval si Fořt.

V extralize prožil po osobní stránce skvělé období. "Když odešli David Šťastný s Robertsem Bukartsem a Zdeněk Okál, Tonda Honejsek a Jakub Herman měli zdravotní problémy, tak jsem se v těch lajnách dostal dopředu. Najednou jsem začal hrát všechno, občas přiskočil nějaký gól či nahrávka a tak se to pomalu sbíralo celou sezonu," uvedl Fořt, jenž včetně předkola play-off stihl za 53 utkání 36 bodů díky 19 gólům a 17 nahrávkám.

"Mám to tak asi celou kariéru, že se vždy postupně zlepšuju, ale musím na sebe vždy upozornit. Nikdy jsem nevynikal hned a musel si to vybojovat. Už tehdy v páté třídě, kdy jsem přišel do Šumperka, tak si mě nechali, protože jich bylo málo," připomněl s úsměvem.

Myšlenkami na další schůdek v podobě zahraničního angažmá se nezaobírá. "To v hlavě nemám a nijak jsem to neřešil. Chci být nohama na zemi, mám smlouvu ve Zlíně a vím, že jedna sezona ještě není všechno a až tolik neznamená," řekl Fořt.