Zatímco všude ve fotbalově vyspělé Evropě je vyvrcholení národního poháru velkým svátkem, v tuzemsku nikoho nezajímá. Samozřejmě nelze srovnávat české sportovní prostředí s německým či anglickým, návštěva jen necelých tří tisícovek (2865) příznivců však nedosahuje ani průměrné návštěvy na zápas první ligy.
A nelze se vymlouvat ani na fakt, že v letošním finále už o nic nešlo; Sparta měla jisté předkolo Ligy mistrů a Liberec díky tomu už po semifinále účast v Poháru UEFA. A ani na to, že každý, kdo si přece jen lístek zakoupil, mnoho fotbalového umu neviděl (to se dopředu dalo pouze tušit, nikoliv vědět). A už vůbec ne na to, že mnoho sparťanských fandů vyrazilo po dvou porážkách v ligové soutěži, které pravděpodobně znamenají ztrátu ligového titulu, raději za jinou zábavou.
Českomoravský fotbalový svaz zkrátka nedokáže zvednout poháru prestiž. Místo toho vymýšlí novinky v herním systému, které občas působí až komicky. Například letos se poprvé hrálo čtvrtfinále i semifinále na dva zápasy, finále však stejně jako loni v případně nerozhodného stavu rozhodují - a to bez prodloužení - automaticky penalty. Termín zápasu a místo konání také nejsou šťastné: kdo čekal, že v Praze ve všední den odpoledne přijde „plný dům"? Snad jen snílek ze svazu...
Korunu přehmatům nasadila v úterý v podvečer Česká televize, která ihned po poslední penaltě ukončila přímý přenos a připravila tak fanoušky o atraktivní předávání trofeje.
Foto: ČTK
