Házenkářky Mostu před sedmi lety vyhrály Vyzývací pohár a jejich tehdejší kouč Dušan Poloz má dosud jediný triumf českého týmu v evropské klubové soutěži v samostatné historii nadosmrti zarytý v paměti. Doteď si přesně vybaví všechny výsledky a už s úsměvem vzpomíná třeba na trable, které Severočeškám způsobili organizátoři před úvodním zápasem semifinále v Istanbulu proti Üsküdaru. Vítězství ve Vyzývacím poháru řadí mezi tři největší úspěchy trenérské kariéry.
"Evropský pohár v ženské kategorii v České republice nikdy nikdo nevyhrál. Takže pro mě, pro celou českou házenou i pro klub samotný to bylo něco, co se taky nemusí opakovat," řekl Poloz v rozhovoru s ČTK.
Severočešky triumfem ve Vyzývacím poháru korunovaly vynikající sezonu, v níž poprvé vyhrály domácí nejvyšší soutěž i česko-slovenskou interligu. "Mám hrozně rád výzvy, když je něco poprvé. Je to jeden z těch úspěchů, které budou vždy patřit mezi top tři. Spolu s tím, když se mi s norským mužským týmem Follo po 10 letech podařilo postoupit do nejvyšší soutěže a se slovenskými holkami po 20 letech existence samostatné slovenské házené poprvé projít na mistrovství Evropy v roce 2014," srovnával Poloz.
"I když Vyzývací pohár je ten slabší z evropských pohárů, byla to prostě spanilá jízda. Celá ta sezona. Škoda, že se ten rok nehrál domácí pohár, měli bychom čtyři zlata. Tu sezonu hodnotím jako neopakovatelnou. Když hráčky potkám a bavím se s nimi, vždy vzpomínáme na to jaro 2013. Bylo to strašně emotivní, dodnes si pamatuji výsledky všech zápasů, vybavuje se mi plno momentů. To prostě ve mně zůstává nadosmrti," dodal.
Naděje na výhru sílila
Severočešky postupně vyřadily Žalgiris Kaunas, Písek, polský Koszalin, Üsküdar Istanbul a ve finále chorvatský Samobor. "Myslím, že nejtěžší bylo asi to čtvrtfinále s Koszalinem. Doma jsme první zápas vyhráli s odřenýma ušima o tři góly, ale v odvetě jsme podali náš nejlepší výkon v sezoně a zvítězili jsme o čtyři branky. To už přibývaly myšlenky: Ty jo, my to můžeme celé vyhrát," řekl Poloz.
"V semifinále jsme dostali Turkyně a věděli jsme, že něco nachystají. Vezli nás v Istanbulu z letiště na hotel dvě hodiny. Když jsme pak jeli zpět na letiště, trvalo to asi 20 minut. Takže nás napoprvé protáhli Istanbulem. Když jsme přišli před semifinále do haly, hrál se volejbalový zápas a my jsme měli za půl hodiny začínat semifinále evropského poháru. Jeden den jsme byli bez snídaně. Těch zážitků jsou mraky," líčil Poloz.
Triumf v poháru mohly Severočešky oslavit před domácím publikem. V prvním finálovém zápase se Samoborem u Záhřebu prohrály 20:24, ale odvetu ovládly 26:17. "Po tom semifinále se ve mně probudila touha to celé vyhrát. První zápas finále jsme před přestávkou prohrávali 8:16, ale ve druhém poločase to bylo najednou už jen o jeden gól. Nakonec jsme prohráli o čtyři, ale před odvetou doma jsem byl přesvědčený o tom, že to urveme. Tam se naplno projevila naše síla. Celé město tím žilo se vším všudy, v hale, která má kapacitu asi tisíc diváků, udělali navíc tribuny, bylo tam snad 1500 lidí," podotkl Poloz.
Spanilá jízda sezonou podle něj odstartovala v září ve 3. kole interligy, v němž Severočešky otočily zápas v Nitře. "Ten tým byl velmi dobře poskládaný, byly tam výjimečné hráčky jako Petra Vítková, Hanka Martinková nebo Petra Beňušková. Ale v přípravě si to nesedalo, jedna pro druhou moc nechtěly pracovat. Vzpomínám si na zápas v Nitře, která skončila na konci sezony poslední. A my jsme tam dvě minuty před koncem prohrávali o dva góly a navíc jsme byli ve dvojnásobném oslabení. Přesto jsme dokázali vyhrát o gól a tam se to zlomilo. Tým si začal věřit a šel nahoru," dodal Poloz, který v sobotu oslavil 55. narozeniny.
