Emoce ve Wimbledonu
Federer psal historii, Murrayho zaplavil oceán slz

Nejslavnější turnaj světa zažil v neděli zřejmě nejpamátnější den své historie a emoce po finále mužské dvouhry tomu odpovídaly. Roger Federer se stal posedmé v kariéře wimbledonským vítězem, když porazil britský idol Andy Murrayho. Ten po nejkrutější porážce své kariéry jen těžko krotil příval slz.

Za měsíc jednatřicetiletý Švýcar dokázal něco, čemuž už málokdo věřil. V pokročilém tenisovém věku získal svůj 17. grandslamový triumf a sedmým vítězstvím ve Wimbledonu vyrovnal rekord Peta Samprase. Navíc se vrátil i na trůn světové jedničky a Samprase pokoří i na čele žebříčku v počtu týdnů strávených jako světová jednička.

"Hrál jsem tady svůj nejlepší tenis. Jak v semifinále s Novakem Djokovičem, tak i dnes ve finále jsem hrál opravdu skvěle. Je to pro mě velký moment. Že budu zase jednička, je pro mě dárek navíc za to, že jsem to nevzdal," vyprávěl uvolněný šampion v aréně chvíli po proměněném mečbolu.

"Postupem času to pro mě nebude obyčejné vítězství. Dosáhl jsem něčeho významného před svou rodinou, která tu se mnou byla," ukázal Federer do své lóže směrem k manželce Mirce a svým dvěma dcerám. "Vážím si jejich podpory, zvlášť když mě viděly moje dcery. Kvůli rodině jsem nikdy nepřestával věřit," vyprávěl spokojeně.

Federer byl před zápasem pod velkým tlakem. Uvědomoval si, čeho může dosáhnout. Poprvé navíc neměl na své straně diváky, kteří přáli Murraymu, aby konečně prolomil 76 let dlouhé čekání na britského vítěze Wimbledonu. V médiích se rozpoutala hotová Murraymanie.

"Naštěstí jsem noviny před zápasem nečetl. Andymu samozřejmě přeju, aby minimálně jeden grandslam ve své kariéře vyhrál," řekl směrem k poraženému soupeři, který jen o pár minut předtím zcela obnažil své emoce. A diváci byli v tu chvíli s ním, jako po celý turnaj, přestože pětadvacetiletý Skot jejich touhy nenaplnil.

"Není to snadné," soukal ze sebe Murray, když dostal mikrofon. Diváci na centrálním dvorci ve Wimbledonu stále bouřili, zatímco jejich miláček se nemohl další tři minuty nadechnout. "Hlavně musím pogratulovat Rogerovi, na třicátníka opravdu nehraje špatně," pokoušel se zlehčit situaci Murray, ale jeho hlas se stále chvěl dojetím.

"Říkali mi 'máš na to', ale dneska to nešlo. Ani se nemůžu podívat do své lože, zase bych nemohl mluvit. Všichni mluví o tom, jak je těžké hrát doma Wimbledon, jaký je to tlak, ale tak to není. Ta podpora od vás byla neuvěřitelná," řekl Murray fanouškům a byla to jeho poslední věta. Pak ho opět přemohly slzy.