Boj se skleníkovými plyny
Dvacet let a máme utrum, říká matematička Chichilnisky
04.12.2015 20:15 Rozhovor
Vymyslela Kjótské protokoly, tým vědců varujících před globálním oteplováním dovedla k Nobelově ceně za mír. Letos byla ekonomka a matematička Graciela Chichilnisky (71) v USA vyhlášena jako CEO roku za recept, jak vyčistit atmosféru od CO2 a ještě na tom vydělat.
V roce 1997 se svět v Kjótském protokolu zavázal ke snížení emisí skleníkových plynů kvůli globálnímu oteplování. Zrevidovali vědci od té doby své závěry o stavu zemské atmosféry? Změnilo se něco?
Ano. Věci se změnily. K horšímu. Před dvaceti lety by bývalo stačilo, abychom omezili své emise o pět procent a dostali se na úroveň z roku 1995. Ale od té doby se emise oxidu uhličitého tak dramaticky zvedly, že už nám takové řešení nepomůže. Čím déle ve své nezřízené spotřebě budeme pokračovat, tím bude těžší to zvrátit.
Mezivládní panel pro klimatické změny, jehož jsem byla leaderem, a který za svoji práci získal Nobelovu cenu, loni konstatoval, že jediným způsobem, jak zastavit klimatické změny, je odstranit CO2 ze vzduchu. To je velice nový závěr.
Je nějaký způsob, jak vyčistit atmosféru od skleníkových plynů jinak, než snižováním emisí?
Není to jednoduché, ale jde to. Testujeme zařízení, které je schopné oxid uhličitý z atmosféry odsávat. Oxid uhličitý je ve vzduchu velice škodlivý a velkou měrou přispívá ke globálnímu oteplování, ale jinak je to velice cenný plyn, který se používá při výrobě jídel, nápojů, různých materiálů, i při těžbě ropy, na výrobu syntetických paliv a průmyslových plynů. Je po něm poptávka a je těžké jej získat. Takže když ho stáhnete ze vzduchu a prodáte, pomůžete vyčistit atmosféru a ještě na tom vyděláte peníze. Moje firma Global Thermostat se za to letos dostala mezi světovou desítku nejinovativnějších podniků na poli energie.
Jak konkrétně to funguje?
Představte si takový obří odvlhčovač. Odvlhčovač postavíte do místnosti a on ze vzduchu odstraňuje molekuly vody. My děláme to samé, akorát že namísto vody odsáváme ze vzduchu molekuly CO2. Jedno takové zařízení máme postavené v Silicon Valley blízko Googlu. Je to budova pět metrů široká, čtyři metry hluboká a deset metrů vysoká. Vzduch, který jí prochází, je zbavován molekul CO2. Zachycený plyn zpracováváme na čistý oxid uhličitý, který prodáváme pro průmyslové účely. Máme dvě taková zařízení a další dvě komerční jsou ve výstavbě.
Kolik takových zařízení bychom potřebovali, abychom mohli vyčistit atmosféru?
Dva až tři tisíce, v závislosti na jejich velikosti. Musí pohltit miliony tun CO2. Tato zařízení můžete napasovat i na stávající továrny a zachycovat oxid uhličitý, který z nich uniká do ovzduší. Tím odčerpáváte zároveň škodliviny z továren i z ovzduší, takže výsledek celého procesu je z pohledu emisí negativní. To znamená, že po skončení výroby bude okolní vzduch čistší než před jejím začátkem. Jedině postupným odstraňováním oxidu uhličitého ze vzduchu budeme schopni změnit a ukončit klimatické změny. Do tří nebo čtyř let budeme hotovi se zkušebním provozem. Pak bude trvat patnáct až dvacet let, než budeme schopni atmosféru vyčistit.
Znamená to, že tedy lidstvo nemusí snižovat svoji spotřebu energie?
Tak to není. Musíme udělat všechno proto, abychom svoji spotřebu snížili! Ale bez takovéto technologie bychom pouhým omezením spotřeby nebyli schopni zastavit hromadění oxidu uhličitého ve vzduchu a s ním spojené globální oteplování. Už jsme do atmosféry napumpovali příliš mnoho škodlivin a ty tam jinak zůstanou na stovky let. Musíme je odstranit.
Spousta kritiků ale tvrdí, že klimatické změny jsou způsobeny střídáním přirozených cyklů dob ledových a teplých, s nimiž lidská činnost nemá nic společného. Jak lze dokázat, že globální oteplování způsobil člověk?
Ano, teploty na Zemi v její dlouhé historii oscilovaly, my tyto přírodní cykly studujeme pomocí statistických nástrojů. A vidíme, že to, co se děje dnes, se vymyká normálním křivkám. Současné fluktuace jsou jiné povahy, jsou příliš rychlé, příliš deterministické a jsou velice úzce provázané s množstvím emisí CO2. To nás vede k přesvědčení, že současné změny nejsou přírodního původu. Zbývá nám zhruba dvacet let času s tím něco udělat. Jakmile se dostaneme za určitý bod zlomu, tak to bude velice obtížné. Když s tím budeme dalších patnáct dvacet let otálet, tak máme utrum.
Co se stane, když budeme dalších patnáct let otálet?
Dojde k nevratným změnám. Tají polární čepičky, ty už znovu nezamrznou. Jejich tání spustí globální síly. Když rozmrzne severní a jižní pól, tak stoupne hladina oceánů. New York City skončí tři metry pod vodou. Další na řadě bude Miami, pak Šanghaj. Z povrchu zemského zmizí i 43 ostrovních národů, které pohltí hladina oceánu. Miliony lidí přijdou o život.
Jak to bude vypadat v Evropě?
Zamrznou Britské ostrovy. Geofyzikové z Columbia University zkoumali mořské proudy a zjistili, že Golfský proud funguje jako dopravní pás. Klimatické změny mohou způsobit, že tento dopravní vodní pás změní směr. Dnes jsou Britské ostrovy obyvatelné díky tomu, že je omývají teplé vody, které Golfský proud přináší z trop. Pokud změní směr, tak bude místo toho přivádět ledovou vodu ze severního pólu, a v Británii nebudou schopni pěstovat žádné plodiny, bude tam arktické počasí. Na kontinentální Evropě dojde pitná voda. Roztávají ledovce, a s nimi zmizí i naše rezervoáry pitné vody.
V Česku ledovce nemáme, co dešťová voda? Ta zásoby podzemní vody nedoplní?
Ne, protože ten cyklus vyžaduje ledovce. Voda z ledovců prosakuje do podzemí, odkud ji čerpáte i v zemích, které ledovce nemají. Ledovce jsou jako spořicí účet na vodu, když zmizí, zmizí naše rezervy a schopnost doplňovat podzemní vodu. Mizející ledovce mění celý evropský říční systém, řeky budou vysychat. Je to velice závažný problém. V roce 2050 nebude pro všechny lidi na planetě dostatek pitné vody. Jediným způsobem, jak ji získat, bude odsolování oceánů.
Jak se klimatické změny podepisují na oceánech?
V důsledku naší činnosti se mění struktura života v oceánech. Oceány dokáží vázat oxid uhličitý ze vzduchu, ale tím se okyselují. Kyselá voda ovšem přivádí zánik celé řady mořských živočichů jako jsou koráli či korýši, kterým kyselé prostředí rozežírá ulity. Když zahubíme korýše, tak zničíme základ života v moři. S nimi totiž vymřou i velcí savci jako třeba velryby, kteří se korýši živí. Život na Zemi vyšel z moře, oceány představují sedmdesát procent zemského povrchu, my měníme základy života na této planetě. Nacházíme se v šesté největší fázi vymírání druhů v historii planety, která tu je čtyři miliardy let. A takové masivní vymírání má poprvé na svědomí svoji činností člověk. Stojíme v bodě zlomu.
V jednom rozhovoru jste řekla, že globální oteplování je cena, kterou platíme za mír v Evropě. Mohla byste to rozvést?
Dvě války, které zuřily v Evropě ve 20. století, zabily bezprecedentní počet lidí. V roce 1945 britský ekonom John M. Keynes navrhl, abychom války nahradili obchodem, v němž se nejlépe uplatní naše rozdíly. Čím rozdílnější lidé jsou, tím lépe obchod funguje. Navíc čím více obchodujete s druhým státem, tím menší je pravděpodobnost, že s ním půjdete do války. Přece si nezabijete zákazníky! To je prosté. Za účelem podpory světového obchodu jsme začali po válce budovat mezinárodní instituce jako je OSN, Světová banka, Světová obchodní organizace, Mezinárodní měnový fond. A světový obchod rostl třikrát rychleji, než ekonomiky jednotlivých států.
A nastala doba globalizace...
Ano. A ta globalizace sledovala zájmy USA, které po poválečném zdecimování Německa a Japonska představovaly půlku celosvětové ekonomiky. Ale americká ekonomika je dobyvatelská, nesmírně marnotratná, rozvíjí se tím, že zabírá nová území a plundruje jejich zdroje. Americký model ekonomického rozvoje se stal globálním modelem, v jeho sledu přečerpáváme přírodní zdroje. Dobýváme je v chudých zemích, ale využíváme je v zemích bohatých. Osmdesát procent světa dodává zdroje, které konzumuje jen dvacet procent světa. Devadesát procent exportů z Afriky a sedmdesát procent exportů z Jižní Ameriky jsou suroviny. To je důvod, proč se tyto oblasti nikdy nerozvinuly - těží a exportují své přírodní zdroje ve velkém měřítku a za velmi nízké ceny. Tomu se říká tržní kolonialismus.
Suroviny jako ropa nám ale stejně za několik desítek let dojdou, co pak?
Zapomeňte na fosilní paliva, ta nebudeme potřebovat! My máme dostatek solární energie, fosilní paliva jsou passé. Začínáme stahovat investice ze společností, které používají fosilní paliva, stejným způsobem, jako jsme stáhli investice z Jižní Afriky v době apartheidu. Kdybychom spolu mluvily před dvaceti lety, tak byste mi řekla, že není možné skoncovat s apartheidem, a stejně k tomu nakonec došlo. Stejně tak jako lidem před dvě stě lety přišlo nemožné skoncovat s otrokářstvím. Byla to velká celospolečenská debata a vedla se kvůli tomu válka. A jak to dopadlo?
Takže vy jste přesvědčená, že přestaneme používat fosilní paliva ještě dříve, než dojde k vyplenění jejich zdrojů?
Ano! Nepotřebujeme fosilní paliva, máme solární a jadernou energii! Budeme si vyrábět syntetická paliva pomocí oxidu uhličitého ze vzduchu. Když smísíte kysličník uhelnatý s vodíkem, získáte ropu. Spalování takové ropy ale nebude tak škodlivé jako spalování fosilní ropy, protože na výrobu syntetické ropy budete potřebovat oxid uhličitý ze vzduchu, takže dojde k uzavřenému cyklu - spalováním syntetické ropy vypustíte do vzduchu to, co jste z něj předtím odčerpali. Problém současného spalování fosilních paliv je, že do vzduchu vypouštíme stále více CO2, aniž bychom jej odčerpávali. Průměrný Američan jako já vypouští do vzduchu 16 tun CO2 ročně, to je hrozné číslo! To je osmkrát tolik, co průměrný Číňan a dvakrát tolik, co průměrný Evropan.
Přitom právě USA ani nadále nehodlají ratifikovat Kjótský protokol, v němž se země zavázaly ke snížení emisí CO2, aby omezily globální oteplování...
Já jsem přesvědčená, že oni k tomu nakonec taky dojdou. USA nehodlají podepsat žádnou smlouvu, která by ohrozila jejich ekonomické zájmy. Ale až přijdou na to, že odstraňováním CO2 mohou vydělat peníze, tak se do toho pustí s vervou. Protože na peníze Američani slyší a celosvětový trh s CO2 činí trilion dolarů. Zní to cynicky, ale přesně takhle to bylo i s Montrealským protokolem. Ten se snažil omezit použití freonů z ledniček, které ničily ozonovou vrstvu. A to se podařilo, když jsme našli náhradu, která se ukázala jako zisková. V boji s globálním oteplováním uspějeme, když se nám podaří vydělávat na tom, že dostaneme CO2 ze vzduchu. To je náš byznys plán.
A co rozvoj alternativních zdroje energie - slunce, vítr, voda?
Ty samy o sobě k nápravě nestačí. Potřebujeme je, abychom omezili svoje emise, ale teď se v prvé řadě musíme soustředit na to, abychom to, co v atmosféře už je, dostali zpátky na zem. Nemáme čas čekat na změnu. Energetická infrastruktura na Zemi má hodnotu 55 trilionu dolarů, 50 procent světových emisí emitují elektrárny. Není čas takový moloch změnit, za patnáct nebo dvacet let to nestihneme.
Jak důležité je, abychom se jako jednotlivci snažili omezit svoji soukromou spotřebu a žili udržitelným způsobem života?
Jestli jezdíte autem nebo na kole, to není pro naše klima velký rozdíl. Ale je velký rozdíl v tom, jestli výrobci aut začnou produkovat vozy, které ušetří až osmdesát procent spotřebovaných paliv. A taky bude velký rozdíl v tom, až auta začnou jezdit nikoliv na paliva z fosilních zdrojů, ale na syntetická paliva, při jejichž výrobě se použije oxid uhličitý odčerpaný ze vzduchu. Už teď je možné vyrábět syntetická paliva z CO2 ze vzduchu. Tato metoda se nazývá Fischer-Tropsch proces a používá se v Jižní Africe. Jižní Afrika podléhala ekonomické blokádě, nemohli dovážet ropu, tak si začali vyrábět ropu synteticky. To uměli ostatně dokonce už i nacisti.
Co tedy můžeme jako jednotlivci dělat?
Je toho spousta, co můžeme dělat, a už se to taky děje. Musíme volit ty správné politiky, musíme změnit své hodnoty, přestat spotřebovávat tolik zdrojů. Musíme přestat jíst maso. Maso nepotřebujeme. Produkce masa je zdrojem dvaceti pěti procent emisí CO2, to je víc než celý sektor dopravy. Jako jednotlivec toho moc nenaděláte, ale tlak sociální skupiny v tomto ohledu může být ohromný. Udržitelný způsob života je životně důležitý.
Jak ale donutíte jednotlivce, aby omezili svoji spotřebu? Jak jim převedete hodnoty na peníze?
Pomocí trhu s uhlíkem. Ten, kdo vypouští oxid uhličitý do ovzduší, musí platit. To je podstata trhu s emisními povolenkami, který jsem vymyslela a který se stal základem Kjótských protokolů. Ceny za uhlík prodražují fosilní paliva. Koupíte si nový dům, budete vybírat topení. Jako spotřebitel budete hledat nejvýhodnější řešení. Při správném nastavení trhu s uhlíkem bude nejvýhodnější řešení solární energie. Trh s uhlíkem funguje v obchodním systému EU, procházejí jím obchody za miliony dolarů ročně a mění tím ceny energie. Solární energie je mnohem levnější než energie z ropy nebo uhlí. Uhlí už si v mnoha zemích dnes nemůže nikdo dovolit.
V Česku se ale nyní naopak mluví dokonce o prolomení limitů těžby uhlí...
To je problém. Vy Češi jste velice intenzivními spotřebiteli energie, takže máte kde šetřit. Česko vypouští na obyvatele do ovzduší 13 tun CO2 ročně, průměrný Evropan osm! K tomu, abychom dokázali snížit množství CO2 ve vzduchu, musíme udělat všechno, co bude v našich silách. V krátkodobém horizontu budeme muset nasadit technologii jako je ta naše, abychom odčerpali z atmosféry oxid uhličitý, který je tam nastřádaný. Ale pokud zároveň nesnížíme svoji spotřebu, tak se nám nepodaří další růst emisí zastavit. Takže v dlouhodobém horizontu budeme muset změnit zdroje energie a využívat čisté zdroje. Ostatně šest největších ropných společností - Exxon, Shell, BP, norský Statoil a Total na konci června zaslalo dopis OSN, v němž uvádějí, že podporují trh s uhlíkem. Dokonce i ropné společnosti si uvědomují, že to je nutné.
Graciela Chichilnisky (71)
|
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.