Lidé před třiceti tisíci lety, dávno před začátkem zemědělské revoluce, nejedli pouze maso s občasným zpestřením v podobě plodů, hlíz a kořínků, jak se antropologové dosud domnívali. Archeologické nálezy z Česka, Itálie a Ruska přinášejí důkazy o zpracovávání rostlin na mouku.
Mezinárodní tým, jehož členem je i Jiří Svoboda z Archeologického ústavu Akademie věd a Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, o tom informuje v aktuálním vydání časopisu Proceedings of the National Academy of Sciences.
Archeologové pod mikroskopem zkoumali škrobová zrna nalezená na kamenných nástrojích z archeologických lokalit v jihomoravském Pavlově, Bilancino u Florencie a Kostěnki jižně od Moskvy. Mnohé z nástrojů připomínají hmoždíř s paličkou.
Škrobová zrna patří různým rostlinným druhům, mimo jiné trávě válečce, orobinci (vodní rostlině známé pod lidovým pojmenováním "doutníky") a kapradinám, jejichž podzemní oddenky jsou na škrob bohaté.
Lidé tehdy ještě neznali zemědělství a rostliny aktivně nepěstovali. Zdá se však, že už znali způsob, jak z jinak obtížně stravitelných rostlin po vysušení a rozemletí získat primitivní mouku bohatou na energii.
Geografická vzdálenost a rozdílný charakter tří zkoumaných lokalit naznačuje, že tento způsob získávání potravy byl už před třiceti tisíci lety v Evropě široce rozšířený.
