Osidlování Evropy
Geny lovců a sběračů prý skoro "vymazali" zemědělští přistěhovalci

Genofond obyvatel Evropy dosáhl naposledy nejvýraznějších změn v období mezi lety 4000 a 2000 před naším letopočtem. Jde o dobu, kdy lovce a sběrače na starém kontinentu vystřídali zemědělci, kteří se tam stěhovali hlavně z Blízkého východu.

Podle serveru BBC výsledky průzkumu DNA z téměř 40 starých koster vykopaných převážně v severním Německu s velkou pravděpodobností ukazují, že geny přistěhovalců vytěsnily ty od jejich předchůdců. Mezinárodní tým vědců se zaměřil na výzkum mitochondriální DNA (mtDNA). Mitochondrie jsou buněčné organely, v nichž probíhá dýchání. Kdysi dávno byly samostatnými bakteriemi, proto mají vlastní genetickou výbavu.

Lidské spermie nepředávají mitochondrie při oplození vajíčku. Proto máme všichni mitochondriální DNA jen od matek. Mitochondriální DNA tak obsahuje informace o vývoji lidských populací v mateřské linii.

Autoři studie se rozhodli zaměřit na kombinaci mitochondriálních genů, takzvanou haploskupinu, typu H. Ta převládá v mtDNA evropské populace a je častější u obyvatel západní Evropy než u Východoevropanů. Zachovalé kostry, objevené v Sasku-Anhaltsku, do této skupiny patří a zcela nebo částečně u nich chybí genetická stopa po lovcích a sběračích.

Tento vývoj souvisí pravděpodobně s tím, že po roce 4000 před naším letopočtem začal v Evropě prudce růst počet obyvatel a tvořily se migrační vlny. Souviset by to mělo s obdobím takzvané kultury zvoncových pohárů datované od pozdního neolitu do počátku doby bronzové.

"Zjistili jsme, že genetické základy populace moderní Evropy se vytvořily teprve v polovině neolitu po této významné genetické změně před asi 4000 lety, " řekl spoluautor studie Wolfgang Haak.

"Tato genetická rozmanitost byla poté ještě dále proměňována sérií příchozích a rozšiřujících se kultur z Iberijského poloostrova a z východní Evropy v průběhu pozdního neolitu," dodal.