Genetikové rozlouskli letitou záhadu původu dávných Kréťanů. Námořníci a stavitelé masivních paláců byli nejpříbuznější tehdejším obyvatelům jižní Evropy. Nepocházeli z Egypta, jak si myslel objevitel paláce v Knósu, britský archeolog Arthur Evans.
První důkazy o lidském osídlení na Krétě jsou staré sto třicet tisíc let. Vyspělá kultura se na ostrově vynořila zhruba před pěti tisíci lety, její příslušníci prosluli hlavně stavbou rozsáhlých komplexů budov, nepříliš vhodně označovaných jako paláce. Byla to první pokročilá evropská civilizace v době bronzové.
Označení Minojská odkazuje na známý mýtus a Minotaurovi. Navzdory rozšířenému názoru s ním nepřišel Arthur Evans, nýbrž Němec Karl Hoeck ve své knize o historii Kréty z roku 1925. Evans jeho označení převzal a udrželo se.
O životě obyvatel krétských paláců se toho podařilo zjistit jen málo. Jedna ze záhad, kterým se vědci snažili přijít dlouhou dobu na kloub, byl jejich původ. Minoané byli nejspíš mořští kupci a piráti. Předměty minojského původu se proto dají najít leckde, a naopak na Krétě je možno vykopat spoustu starověkých památek, které z ostrova nepochází. To pátrání, odkud Minoané přišli, komplikuje.
Sám Evans prosazoval názor, podle nějž byli Minoané uprchlíci z Nilské delty. Na ostrov se měli uchýlit po válce, v níž vládce jižního Egypta Narmer dobil Egypt severní. Archeolog se opíral o podobnosti mezi egyptským a minojským uměním i oděvem a zvykem Minoanů stavět kruhové hrobky, který se podobal pohřebním obyčejům starověkých obyvatel dnešní Libye. Jiní výzkumníci později navrhli další místa, odkud mohli Minoané přijít: Kyklady, Anatolii, Sýrii i Palestinu.
Mitochondriální DNA
Skupina badatelů, vedená Georgem Stamatoyannopoulosem z Washingtonské univerzity, se místo měkkých humanitních věd obrátila při řešení otázky na tvrdou vědu přírodní, jmenovitě genetiku. Porovnali genetický materiál z dochovaných koster obyvatel Kréty z doby bronzové s dostupným materiálem 135 moderních i historických lidských populací. Použili DNA z mitochondrií, buněčných elektráren, v nichž probíhá dýchání, a které byly kdysi samostatnými bakteriemi.
Vědci odebrali vzorky z koster vykopaných na dvou místech - nalezišti poblíž kláštera Odigitria a na náhorní plošině Lassithi. Z první lokality měli 39 koster, z druhé 69. Vhodných analýze jich ale nakonec bylo jen 37. Aby vyloučili chybu, k nimž při studiu starých vzorků DNA často dochází, nechali vzorky zpracovat ve dvou různých laboratořích odlišnými metodami. Výsledek teorie o exotických kořenech Minoanů nepotvrdil.
Žádní přivandrovalci
Výzkumníci našli ve vzorcích Minoanů 21 snadno identifikovatelných úseků DNA, takzvaných genetických markerů. Šest bylo specifických jen pro Minoany, zbylých patnáct sdíleli s ostatními lidskými populacemi. Ani jedna z krétských koster nenesla kombinaci genů specifickou pro obyvatele severní Afriky, ačkoliv vzdálená příbuznost se najít dala. Daleko bližší byli Minoané evropským populacím. Ze současných Evropanů jsou jim nejpříbuznější dnešní obyvatelé západní Evropy.
Z historických populací si Minoané byli nejbližší s jihoevropskými vzorky z doby bronzové. Velmi blízcí si byli i se současnými obyvateli Kréty, řeckých ostrovů Chios a Euboia a jižního Řecka. Zdá se tedy, že minojská civilizace byla místní záležitost. Potomci stavitelů krétských paláců stále ještě žijí ve své dávné domovině.
Záhadné písmo
Odhalení původu Minoanů mohlo v budoucnu přispět k rozluštění jejich jazyka. Většina minojských písemných památek je psaná v písmu, označovaném jako lineární písmo A. To se zatím nepodařilo rozšifrovat, ačkoliv je podobné lineárnímu písmu B, jehož tajemství rozlouskli v padesátých letech minulého století Britové Michael Ventris a John Chadwick. Používalo se k zápisu archaické řečtiny, jíž se mluvilo v mykénské civilizaci.
Mykény si ostatně podrobily poslední zbytky Minojské říše, když ji ve druhém tisíciletí před naším letopočtem zdecimoval výbuch sopky na ostrově Théra, jemuž se dnes říká Santorini. Jazyk Minoanů považuje většina vědců za nepříbuzný indoevropským jazykům, mezi něž spadá řečtina i čeština. Nikdo to ale nemůže říct jistě. Podle britského archeologa Colina Renfrewa by jim ale přece jen příbuzná být mohla.
