Evoluční DJ
Hudba bez skladatele aneb Pusťte ke komponování evoluci

Máme tu další z bezpočtu pokusů napodobit mechanismy biologické evoluce a aplikovat je na nějaký prvek naší vlastní kultury. Vědci tentokrát nechali vyvíjet náhodné sekvence tónů a po stovkách generací získali vcelku poslouchatelné skladbičky.

Evoluční algoritmy běžně pomáhají programátorům optimalizovat řešení nejrůznějších výpočetních úloh. Čas od času se ale počítačoví nadšenci pustí do méně vážného úkolu a s evolucí si trochu pohrají. Odborníci z londýnské Imperial College a z technologického ústavu AIST v japonské Tsukubě nyní v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences představili výsledek evolučního vývoje hudby v programu nazvaném DarwinTunes.

Nejprve nechali počítač vygenerovat stovku náhodných rytmických sekvencí, které měly k hudbě opravdu daleko. Následně je vystavili základním mechanismům, s nimiž pracuje biologická evoluce: mutacím, výměně dědičné informace spojené s rozmnožováním a obdobě přírodního výběru, který z každé generace vyselektoval menšinu nejschopnějších jedinců, kterým bylo povoleno předat své "geny" potomkům.

Sedm tisíc dobrovolníků skladbičky poslouchalo a přidělovalo jim body podle toho, jak se jim jednotlivé nahrávky líbily. Ty s nejnižším hodnocením "vychcípaly", zatímco nejlépe hodnocené nahrávky postoupily do dalšího kola. V něm prodělaly mutace a vyměnily si mezi sebou náhodně zvolené sekvence tónů. Následovalo opět hodnocení posluchači. Dnes už z počítače znějí skladby, které od původních sekvencí dělí více než 3500 generací. Do Top10 světových hitparád se jistě nedostanou, ale uši už netrhají. Rádia často hrají horší dílka.

Pro srovnání si přehrajte nahrávku z druhého řádku (nultá generace) a z posledního (3520. generace):

DarwinTunes by uncoolbob

Vědci si všimli, že asi po 600 generacích se evoluce začala zpomalovat a kolem tisící generace se prakticky zastavila. Přesněji řečeno: nahrávky se stále měnily, ale hodnocení jejich kvality se už nezvyšovalo. Autoři výzkumu se domnívají, že jejich vnitřní složitost už dosáhla takové míry, že vzájemná výměna sekvencí přestala být ku prospěchu.

Není divu. V přírodě totiž evoluce funguje přece jen jinak. Vše živé pochází ze společného předka, nicméně s tím, jak evoluční strom košatěl, se výměna dědičné informace omezovala jen na jednotlivé větve. Rozmnožování probíhá jen v rámci jednotlivých druhů, spojení genomu člověka a ploštěnky nebo bedly by samozřejmě nefungovalo. Jsme už příliš jiní. V hudebním experimentu se však v každé generaci náhodně mísily skladby z celé populace, takže je pochopitelné, že to po jisté době přestalo fungovat. Spojení dechovky s trance sice za jistých okolností může přinést osvěžující výsledek, pravděpodobnost úspěchu však není nejvyšší.