Ne <span>každý doping</span> je tak účinný, jak si sportovci myslí

Věda a technika
5. 8. 2008 08:00
Riccardo Ricco byl kvůli dopingu vyloučen z letošní Tour de France.
Riccardo Ricco byl kvůli dopingu vyloučen z letošní Tour de France.

Riccardo Ricco, jeden z dopingových Kdyby sportovní lékaři při výzkumu dopingu postupovali stejně důkladně jako při testování běžných léků, zázračné účinky řady zakázaných látek by se rozplynuly jako pára nad hrncem. Tradované účinky jsou často spíše dílem náhody a leckdy platí, že přání (sportovců a trenérů) je otcem myšlenky.

K látkám, jejichž účinnost byla dostatečně spolehlivě prokázána, patří amfetaminy, které dovedou zvýšit výkon sportovce při krátkých, intenzivních činnostech - typicky při běžeckém sprintu. Stejně tak anabolické steroidy prokazatelně přispívají k nárůstu svalové hmoty. Kromě tvrdých vědeckých dat o tom svědčí i prostá skutečnost, že poté, co se v 80. letech minulého století začalo zneužívání anabolických steroidů důsledněji kontrolovat, začaly výkony v řadě sportovních odvětví stagnovat. Některé rekordy z té doby dosud nebyly překonány. (Zda jde v případě stále platného rekordu Jarmily Kratochvílové v běhu na 800 metrů z roku 1983 jen o shodu okolností, nebo o příklad výše uvedeného vlivu anabolických steroidů, můžeme jen spekulovat. Česká běžkyně každopádně nikdy pozitivně testována nebyla.)

Pro účinnost řady dalších látek jsou ale důkazy velmi slabé. Tvrdí to na svých internetových stránkách časopis Science. Například nyní tak populární erythropoietin (EPO), o kterém se hodně psalo v souvislosti s letošní Tour de France, prošel jen čtyřmi řádně provedenými testy. Ty naznačují pozitivní vliv EPO na přísun kyslíku do svalů, ale pouze krátkodobě. Ještě méně se toho ví o účinnosti růstového hormonu, na jehož odhalování nyní Světová antidopingová agentura vynakládá miliony dolarů.

Podrobné informace o mnoha zakázaných látkách nejsou k dispozici, protože správně prováděné testy účinnosti jsou drahé a nikomu se příliš nechce do nich investovat. A zatímco dobrovolníků pro klinické studie léků je zpravidla k dispozici dostatek, sehnat dostatečně velký vzorek špičkových sportovců je prakticky nemožné. Zakázaných látek je navíc pro podrobné zkoumání příliš mnoho.

Mnozí sportovci jsou ochotni pumpovat si do těla nejrůznější chemikálie, jen když jim pomůžou v cestě za vítězstvím. Případné vedlejší účinky berou jako přípustné riziko. Při oficiálním testování by ale aplikaci dobrovolníkům musely předcházet zdlouhavé laboratorní testy.

Je na čase probrat seznam zakázaných látek?

Harm Kuipers, lékař z Maastrichtské univerzity a bývalý mistr světa v rychlobruslení, časopisu Science řekl, že řada látek je na indexu jen proto, že je sportovci kdysi užívali (nebo se to o nich pouze tvrdilo), ale o jejich účinnosti pro zvýšení sportovního výkonu mají odborníci značné pochybnosti. Jako příklad uvádí kortikosteroidy nebo narkotika. Ponechávání těchto sloučenin na seznamu zakázaných látek je podle něj kontraproduktivní, protože řadu sportovců to naopak láká k experimentování. Podobné pokusy přitom mohou být nebezpečné. Na seznamu je například inzulín, jehož aplikace může u zdravého člověka vést k nebezpečnému poklesu krevního cukru.  Kuipers proto navrhuje, aby mnohé z dosud zakázaných látek byly legalizovány.

Další odborníci to ale odmítají s tím, že lákavou chuť zakázaného ovoce nelze přeceňovat. Sportovci by se podle nich naopak na nově povolené látky vrhli v bláhové naději, že jim pomůžou k vytoužené zlaté medaili. Proto má smysl ponechávat na seznamu i ty přípravky, které sice sportovcům žádnou výhodu nepřinesou, ale mohly by ohrozit jejich zdraví.

Foto: Profimedia

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ