Radioaktivní datování
Neandertálci nežili ve Španělsku současně s moderními lidmi

Nová studie vyvrací dlouho uznávanou hypotézu, podle níž poslední Neandertálci přežívali na jihu Iberského poloostrova v době, kdy jeho zbytek opanovali lidé moderního typu. Naši bratranci vymřeli o čtrnáct tisíc let dřív.

Teorie, podle níž poslední neandertálci přežívali na Tárikově skále ještě před osmadvaceti tisíci lety, se otřásla v základech. Smrtelnou ránu jí zasadila práce mezinárodní skupiny antropologů a dalších odborníků v časopise PNAS. Vedla ji Rachel E. Woodová z Australské národní univerzity v Canberře. Vědci použili novou přesnější techniku ke stanovení stáří kostí zvířat, ulovených neandertálci. Jejich datování posunulo dosavadní představy o době, kdy se poslední neandertálci procházeli po Iberském poloostrově, dál do minulosti.

Stanovit dobu, v níž neandertálci vymřeli, je potřeba, pokud chtějí vědci pochopit, proč to udělali. Nejpravděpodobnější se zdá změna klimatu nebo konkurence lidí moderního typu, kteří se začínali šířit z Afriky před zhruba čtyřiceti dvěma tisíci let. To je taky doba, do níž archeologové kladou poslední nálezy neandertálců v Evropě, s výjimkou Gibraltaru. V Gibraltaru podle starších datací mohli neandertálci přežívat až do osmadvaceti tisíc let před dneškem.

Lepší metr

V Gibraltaru panovalo příjemnější podnebí než ve zbytku Evropy. Zároveň se dá i dobře hájit. Představa poslední výspy neandertálců vypadala přitažlivě. Nová měření ale mluví proti ní. K odhadu věku kosterních pozůstatků se používá radioaktivní datování, založené na vzájemném poměru počtu izotopů (atomů s různým počtem neutronů) uhlíku. Metoda je ale citlivá. Pokud se do vzorku dostane něco mladšího, vyjde stáří datovaného předmětu nižší, než odpovídá skutečnosti.

Vylepšením metod k odstraňování nežádoucích kontaminací se dá dosáhnout větší přesnosti. Woodová a její spolupracovníci použili jeden z nových způsobů filtrování nežádoucích příměsí k datování 215 zbytků zvířecích kostí z jedenácti míst na Iberském poloostrově. Pocházely z nalezišť, na nichž vykopávky odhalily v patřičných vrstvách i neandertálské pozůstatky.

Málo důkazů

Po důkladném pročištění neobsahovala většina vzorků dost proteinových zbytků, jejichž stáří by se dalo určit. Šlo to jen u naleziště Jarama VI a u kostí z jeskyně Zaffarrya. Kosti nesly neklamné známky zpracování pomocí nástrojů. Vzorky z obou nalezišť vycházely v předchozích analýzách staré třicet až čtyřicet tisíc let. Podle nové analýzy jsou ale staré minimálně čtyřicet pět tisíc let. Část jich může být dokonce starší než padesát tisíc let.

Stejnou chybou by mohlo být zatíženo i odhadované stáří kostí z jiných dalších částí poloostrova. Teorie o posledních přežívajících neandertálcích tak v současnosti nemá dostatečnou podporu. Neexistuje důkaz, že nevymřeli zhruba ve stejnou dobu jako zbytek evropské neandertálské populace, ať byla příčina jejich odchodu ze scény jakákoliv.