Poklad v jantaru
Vědci koupili na trhu peří maličkého létajícího dinosaura
29.06.2016 17:02
Umazat se na procházce v lese smůlou je pěkná otrava. Většinou pak lepíte celý zbytek dne. Když ale měříte jen čtyři centimetry, může se smůla stát vaším hrobem.
Před devětadevadesáti miliony let se malý dinosauřík velikosti kolibříka chytil do stromové pryskyřice. I když se snažil odlepit, seč mohl, nedokázal se osvobodit a uhynul. Z pryskyřice se časem stal jantar, ve kterém se dochovaly dva otisky křídel zvířete, včetně kůstek prstů a per. Zatímco jantar ležel v zemi, světadíly putovaly z místa na místo, hladina moře stoupala a zase klesala, z hor sestupovaly ledovce, a po čase zase ustupovaly. Nedávno vyhlásili lidé v místech, kde se nebohé zvířátko kdysi chytilo do pryskyřice, stát Barma.
Asi před rokem vykopali jantar s ptačími křídly barmští horníci. Vyleštili ho, jak nejlépe uměli, a odvezli na trh. Tam si jantaru všiml paleontolog Li-ta Sing z Čínské geovědné univerzity a okamžitě ho koupil. Společně s dalšími vědci ho důkladně prozkoumal a výsledky zveřejnil v časopise Nature Communications.
Zubaté slepice
Do vědeckého časopisu se nehodí psát, kolik jantar na trhu stál. I kdyby ale byl jakkoliv předražený, koupě se vyplatila. Ukázalo se, že křídla patřila dinosaurovi ze skupiny Enantiornithes. Byli to blízcí příbuzní dnešních ptáků. Vymřeli při slavné katastrofě před šestašedesáti miliony lety. Jejich jméno by se dalo přeložit jako "proti-ptáci."
Vztahuje se k uspořádání kostí v jejich ramenu, které sice připomíná moderní ptáky, ale vypadá, jako by bylo poskládané obráceně. Enantiornidi vypadali hodně jako moderní práci, až na několik odlišností.
Tak předně měli zuby. Dnešní ptáci mají zobák. V jejich genomu sice jsou geny potřebné k růstu zubů, ale jsou vypnuté. Před dvěma roky vyšlo najevo, že je měl neaktivní už společný předek všech moderních ptáků.
Čtenáři si možná vzpomenou na takzvaný vaječný zub - je to struktura, kterou používají ptáčata, k proražení skořápky vajíčka. Vaječný zub ale není zub v pravém slova smyslu. Vzniká stejně jako nehty a drápy, nikoliv jako zuby.
Dobří letci
Další odlišnosti enantiornidů proti moderním ptákům byly drápy na konci křídel a nepřítomnost ocasních letek, jak je známe od jejich současných příbuzných. Paleontologové se zatím neshodují, jací byli enantiornidi letci. Zpočátku to vypadalo, že asi nijak zvlášť dobří. Zdálo se, že neuměli ani vlastními silami odstartovat ze země. Museli napřed vylézt na strom nebo jiný vyvýšený bod a z toho skočit. V poslední době ale vědci tohle nízké hodnocení jejich schopností opouštějí.
Aspoň někteří enantiornidi zřejmě byli dobří letci. Paleontologové jich zatím popsali přibližně osm desítek druhů. Největší enantiornid byl rod Avisaurus archibaldi. Na délku měřil čtyřiasedmdesát centimetrů. Je to ovšem odhad podle pouhé jediné kosti, jež se z druhu zatím dochovala. Většina enantiornidů byla pravděpodobně menší, podle Wikipedie mezi velikostí vrabce a špačka.
Co se týče rozmanitosti způsobů obživy, nejspíš se blížili moderním ptákům. Někteří žili jako dnešní brodiví ptáci, jiní plavali na vodní hladině, další se živili semeny, nebo jako dravci. Proti moderním ptákům měli dokonce i jednu výhodu - z vejce se klubali coby víceméně hotoví jedinci, během několika dnů od vylíhnutí nejspíš mohli běhat, hledat potravu, a nejspíš i létat.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.