Sluneční systém je promáčklý, hlásí sonda Voyager 2

Náš sluneční systém prý nemá tvar koule, ale je nejméně na jedné straně "promáčklý". Vyplývá to z dat, která na Zemi poslala sonda Voyager 2, jež se svým dvojčetem Voyager 1 putuje již tři desetiletí dalekým kosmem. Nepravidelný tvar solárního systému podle amerických astronomů způsobuje mezihvězdné magnetické pole hlubokého vesmíru.

"Dvojka", která se na svou cestu vydala v srpnu 1977, letos proletěla v jižní části heliosféry takzvanou terminační vlnou. V této bouřlivé hraniční oblasti klesá rychlost slunečního větru pod hranici zvuku, jak částice vysílané Sluncem narážejí na mezihvězdnou hmotu okolního kosmu. Odborníci se domnívali, že heliosféra, kterou tvoří částice vysílané Sluncem, má tvar pravidelné bubliny, neboť sluneční vítr se šíří od naší životadárné hvězdy na všechny strany stejně.

Podle Edwarda Stonea z Kalifornského technologického institutu ale pronikl Voyager 2 do terminační vlny letos na konci srpna téměř o 1,6 miliardy kilometrů blíže Slunci než Voyager 1, který touto oblastí proletěl v prosinci 2004. Z toho vědci vyvozují, že solární systém musí být minimálně v této části "promáčklý".

"Tam venku je něco, co tlačí na jižní hemisféru heliosféry," říká Stone. Domnívá se, že je to velmi silné mezihvězdné magnetické pole, které deformuje jinak pravidelný tvar obalu okolo Slunce.

Sonda vybavená přístroji pro měření rychlosti, hustoty a teploty slunečního větru přinesla astronomům i další překvapivý poznatek. Vědci odhadovali, že teploty v oblasti terminační vlny dosahují okolo 555 500 stupňů Celsia. Podle Stonea však Voyager 2 naměřil teploty pětkrát nižší.

"Dvojka" poslala na Zemi více dat o terminační vlně než "jednička", neboť jí proletěla několikrát. Tato hraniční oblast heliosféry se totiž podle Stonea pohybuje tam a zpět podobně jako mořská voda na pláži. Její dvojče ji minulo naopak jenom jednou, navíc Voyageru 1 již několik let nefunguje část přístrojů.

Astronomové, kteří se podílejí na projektu Voyager, věří, že Voyager 2 do sedmi až deseti let dosáhne mezihvězdného prostoru. Jeho plazmový zdroj energie by měl vydržet nejméně do roku 2020.

Ilustrační foto: archiv