Vědci varují: Rock škodí zdraví

Od sebevražd po předávkování drogami, vraždu či kuriózní úrazy - síně slávy rockových legend jsou plné příběhů zesnulých mladých mužů a žen, kteří frázi "žít rychle, zemřít mladý" nepovažovali jen za metaforu a vzali si ji opravdu k srdci. Britští vědci pronikli skrz mlhu vymlácených hotelových pokojů, kokainových nocí a nekončící promiskuity a varují: rock-and-roll škodí zdraví.

Odborníci srovnali životy, nebo spíše to pro výzkum důležitější, smrt rockových a popových hvězd se zbytkem populace. Zjistili, že v prvních letech po úspěchu v hitparádě se riziko úmrtí umělců v porovnání s "normálními smrtelníky" třikrát zvyšuje.

Předčasně končí život především rockových megastar. Ze 100 hudebníků, kteří vědcům sloužili jako vzorek těch, co zemřeli předčasně, byl průměrný věk 42 let u severoamerických umělců a 35 u evropských.

Mohlo by se zdát, že není žádným velkým vědeckým objevem poukázat na to, že takový životní styl, kvůli kterému si kytarista Rolling Stones Keith Richards nemohl vzpomenout na 70. léta, vede ke zkáze. Vědci však tvrdí, že historky kolem smrti muzikantů k pochopení problému nestačí.

"Devět z deseti těchto lidí neumírají mladí. Je však třeba udělat tuto analýzu, aby se vyčíslilo, kolik přesně jich umírá zbytečně," řekl vedoucí výzkumu Mark Bellis z Univerzity Johna Moorese v anglickém Liverpoolu.

Výzkum by mohl upevnit pozici Elvise Presleyho coby ztělesnění rockového úspěchu a poté excesů. Svou smrtí související s drogovým návykem ve 42 letech se trefil do průměrného věku amerických hvězd. Převaha úmrtí, kde nějakou roli sehrála farmaka, je zarážející. Asi čtvrtinu skonů ze vzorku měly nějakým způsobem na svědomí drogy nebo alkohol.

Profesor Bellis a jeho tým analyzovali kariéry 1064 umělců, jejichž alba byla zařazena v průzkumu veřejného mínění v roce 2000 mezi 1000 nejlepších nahrávek všech dob. Sto z nich zemřelo do roku 2005, z toho 9,6 procenta mužů a 7,3 procenta žen. Hlavními příčinami úmrtí byly poněkud nerocková rakovina (20), předávkování alkoholem či drogami (19) a autonehody (16). O něco níže na tomto žebříčku stály násilnosti (šest případů), nehody spojené s narkotiky nebo pitím (čtyři případy) a sebevraždy (tři případy). Dalších deset lidí zařazených do kategorie "ostatní" zemřelo jinak.

Vzorek rockových a popových star vědci porovnali s úrovní úmrtnosti vzorku "obecné" populace v Evropě a Severní Americe. Výsledky naznačují, že nejnebezpečnějším obdobím pro umělce je první etapa slávy, konkrétně prvních pět let po úspěchu v hitparádě. Deset let poté je riziko úmrtí dvaapůlkrát vyšší než u běžného smrtelníka. Hvězdy jsou ohroženy dokonce i 25 let po zahájení kariéry v showbyznysu.

Situace v Evropě a ve Spojených státech se však liší. Na evropské straně Atlantiku se úroveň mortality rockových hvězd vrací pomalu k normálu, zatímco na americké straně umělci umírají stále dříve než zbytek populace.

Studie upozornila na smutné osudy některých rockových a popových umělců. Například americký zpěvák Otis Redding zemřel ve 26 letech při havárii letadla, stejně jako ve 22 letech legendární rock-and-rollový zpěvák a kytarista Buddy Holly. Baskytarista skupiny Sex Pistols Sid Vicious zemřel ve 21 letech na předávkování drogami. Daleko typičtějšími příklady jsou Elvis Presley, Freddie Mercury a Joey Ramone, kteří zemřeli až po čtyřicítce. K čestným výjimkám, které vystupují i po šedesátce, patří Paul McCartney, Bob Dylan a patrně nezničitelní Rolling Stones, ačkoli i tato kapela kdysi přišla o svého hudebníka Briana Jonese, jenž se ve 27 letech utopil v bazénu.

Pro někoho jsou však předčasné odchody rockerů něco, co k tomuto druhu života prostě patří. "Není nic smutnějšího než stará rocková star," říká Steven Wells, bývalý redaktor britského hudebního časopisu NME a spisovatel.

Změna pijácké a drogové kultury rockového světa patrně není na pořadu dne, ovšem existují náznaky, že se tak děje - nehledě ovšem na eskapády třeba Petea Dohertyho nebo Amy Winehousové.

Foto: archiv