Značka vyrytá do stromu v Polabí přečkala tisíc let

Před více než tisícem let stával v Polabí dub, do kterého kdosi vyryl hvězdicovitou značku. Archeologové ji nyní objevili a považují ji za nejstarší dochovanou takto vzniklou značku na světě. Unikátnost nálezu spočívá v tom, že hmotné pozůstatky rytin na stromech vytvořené v dávných dobách dosud zcela chyběly.

Podle odborníků není možný jednoznačný výklad deseticentimetrové hvězdice nalezené na kmeni stromu z Čelákovic. Vrypy ve kmenech mohly označovat teritorium, ale mohly mít i kultovní důvody.

Všichni vědci, kteří značku viděli, se domnívají, že se může jednat o nejstarší dochovaný nález svého druhu na světě. O skutečném počtu takových svědků minulosti se ale mnoho neví, nikdo je soustavně nehledá. I geolog a paleobiolog Radek Mikuláš z Geologického ústavu AV, který značku našel, hledal ve dřevě něco jiného.

Rozhodl se prozkoumat prastaré dubové kmeny vyzvednuté při těžbě písků a štěrků u Čelákovic. Vzorky z kmenů se odebírají především za účelem datování sedimentů, ve kterých se nacházejí. V tom případě se z kmenů řežou příčné kotouče pro počítání a měření letokruhů.

Mikuláš chtěl ale zjistit zdravotní stav stromů před jejich splavením do Labe, hlavně míru napadení larvami hmyzu, a kmeny štípal podél letorostů. Proto našel hvězdicovitý vryp, který byl nepochybně dílem člověka. Samotný vryp se nezachoval. Tvůrce hvězdici vyryl do části kmene, ze které předtím odstranil kůru. Jizva časem zarostla a mladé dřevo zachovalo hvězdici jako jakýsi přirozený odlitek.

Datování odhalilo nečekané stáří stromu, dub stával poblíž toku středního Labe mezi lety 600 až 800 našeho letopočtu. Vryp musel být proveden již na začátku raného středověku a ruka, která držela nůž, byla pravděpodobně slovanská, uvádějí odborníci.

Značky praktické i rituální

Podle archeoložky Dagmar Dreslerové z Archeologického ústavu AV sahá tradice rytí značek a ornamentů až do starší doby kamenné, kvůli rozkladu organických materiálů, mezi které patří i dřevo, se však uchovaly jen rytiny na kamenech, skalách, výjimečně na kostech. První písemné prameny zmiňující značky na stromech pocházejí z antiky a vztahují se k vytyčení hranic pozemků, k označení vlastnictví stromu nebo k vyznačení cesty.

Tato praxe trvala až do novověku. Značky na stromech však používali i lovci a sběrači k označování loveckých teritorií nebo jako záznam úspěšného lovu, což je známé třeba u sibiřských loveckých etnik. Důvody tvorby značek či jiných úprav stromů mohly být i kultovní. Všechny indoevropské národy uctívaly duby jako posvátné stromy; u Slovanů byl dub zasvěcen Perunovi a některé kmeny vytažené z řek Dněpr a Desna byly dokonce zdobeny vbitými kančími zuby nebo železnými střelami.

Foto: ČTK