Je sedm ráno a v močálu v americkém národním parku Everglades na jihu Floridy se objevuje muž s doutníkem v ústech, připomínající kovboje. Je to biolog Lindsey Hord, který se shýbá a sahá po čemsi, co by ho v případě, že nebude dost opatrný, mohlo stát přinejmenším několik prstů.
Je to první den sbírání aligátořích vajec, každoročního rituálu, jehož cílem je doplnit zásoby pro aligátoří farmy. Hord a několik dalších pilotů vznášedel nastartují motory, obří lopatky vrtule, která je pohání, se roztáčejí a hřmí, a pak stroj pomalu vklouzne do kanálu. Nad hlavami jim burácí vrtulník - vyhledávač aligátořích hnízd.
Hord směřuje k malému ostrůvku a v křovinách pátrá po hnízdě, které by netrénovaným očím mohlo připadat jako pouhá hromádka vlhkého bláta. Trefa! Kleká u kopečku a pečlivě odstraňuje vrstvu tmavého vlhkého býlí. Přes rameno, jen několik stop od něj, hrozivě plují po vodní hladině baňaté oči aligátoří samice. Pozoruje ho, ale udržuje si odstup.
"Její jeskyně je přímo někde tady, proto tady hnízdí," říká Hord. Opatrně vytahuje vejce z bláta, na špičku jim černým fixem namaluje značku a teprve pak je opatrně ukládá do plastové nádoby obalené hlínou, která je má udržet v teple. "Kdyby nebyla označená a my je převrhli, zabili bychom embrya," vysvětluje.
Někomu by se to mohlo zdát bláznivé. Pro Horda, který pomáhá koordinovat aligátoří chov v zemi s více než milionem těchto prehistorických plazů se zuby ostrými jako nože, je to jen další pracovní den.
"Člověk si musí pořád hlídat záda," podotýká. "Obvykle syčí a chňapají, vydávají nejrůznější zvuky, ale už jsem zažil, že se ke mně doslova kradmo připlížili."
Vědci z Florida Fish and Wildlife Conservation Commission pomáhají každé léto nasbírat až 40 tisíc vajec pro farmáře, kteří se na akci podílejí. Každý farmář dostane zhruba tisíc vajíček po 12 dolarech (asi 180 korun) za kus a z takto získaných peněz se financuje "lovecká" výprava a budoucí aligátoří programy.
Na konci dne mají týmy více než tisícovku vajec. Není to špatný začátek zhruba dvacetidenní sezony.
Populace aligátora amerického, který se ocitl na pokraji vyhubení, se zázračně zotavila. V roce 1967, po letech nadměrného lovu a ztrátě přirozeného prostředí, byl zařazen na seznam ohrožených druhů. Ale díky úsilí ochránců životního prostředí a omezení lovu mohla federální vláda o 20 let později prohlásit tento druh za plně zotavený.
Sběr aligátořích vajec podle biologů populaci těchto plazů nikterak neškodí, protože typická samice klade asi 35 vajíček, aligátoři se mohou rozmnožovat asi 25 let a k zachování zdravého počtu potřebují na jednu samičku jen několik málo životaschopných mláďat.
Experti říkají, že sbírání vajec je ve skutečnosti prospěšné, protože čím více aligátorů, tím nižší počet jejich mláďat přežívá. Od zahájení sběru v roce 1988 bylo nashromážděno a distribuováno farmářům na 600 tisíc vajec. Chovatelé aligátorů mohou ročně vydělat až 100 tisíc dolarů (1,5 milionu korun) prodejem kůží (bezchybné se prodávají asi za 240 dolarů, tedy 3600 korun) za kus, a masa, které vynáší zhruba 12 dolarů za půl kilogramu v maloobchodě či šest dolarů ve velkoobchodě.
Za vysokou cenu se ale prodá jen nepoškozená kůže. Zvířata na farmách chovatelé denně krmí, aby nebyla agresivní, a jejich vytápěné betonové nádrže udržují v čistotě, bez kamínků, které by jim mohly kůži poškrábat. Stačí drobná rýha a cena kůže může klesnout až o 25 procent.
"Ale jak zajistit, aby zvíře s 88 zuby, máte-li jich v jednom výběhu 50 či 60, neutrpělo ani škrábnutí?" říká majitel farmy Allen Register, který je také státním koordinátorem programu sběru vajec. "Klíčem je odchovat je rychle. Chceme, aby byli tlustí, hloupí a šťastní."
Foto: AP
