Velikonoční vzkříšení iráckých křesťanů

Do Bagdádu se začínají opět vracet křesťané. Některé z obvodů, které byly nejhůře postiženy sektářským násilím, opět ožívají. Ještě před rokem to byly nejnebezpečnější čtvrti, kde si nikdo nebyl jistý životem. Dnes tamní Kristovi následovníci otevřeně slaví Velikonoce.

Kromě vzkříšení Ježíše Krista značila mše v Doře ještě jednu věc. Zmrtvýchvstání zle rozbité komunity. Dora je jedna z čtvrtí iráckého hlavního města, kam se křesťané začínají vracet.

ČTĚTE TAKÉ: Irák: islámský sandál na křesťanské hrudi

V celém Iráku jich před americkou invazí žilo zhruba 800 tisíc, tři procenta populace. Dnes je to o 300 tisíc méně díky útokům extremistů a sektářskému násilí.

Věřící se v neděli hrnuli do kostela, aby znovu ukázali, že se hlásí ke svým kořenům, jež se táhnou až k prvopočátkům křesťanství. Nejvíce je mezi Eufratem a Tigridem katolíků východního ritu, Chaldejců. Ti věří, že jsou potomky Babylóňanů.

V jihobagdádské čtvrti Dora, v kostele svatého Petra a Pavla, sloužil pomocný biskup Šlemon Varduni z babylónského patriarchátu mši v arabštině a aramejštině, jazyce Krista. Je to první bohoslužba od roku 2007, kdy byl kostel vyrabován a poškozen.

„Dnes jsou velikonoce, ale máme i jiný důvod slavit. Tato oblast byla poničena a rodiny přišly o střechy nad hlavou. Vzpomínám si, že tenhle kostel býval plný dobrých lidí, stejně jako prostranství venku," prohlásil podle listu Christian Science Monitor biskup ke shromáždění, které naposledy slavilo Velikonoce v roce 2006. Tehdy však stáli na okolních střechách ostřelovači ministerstva vnitra.

Úřady křesťany podporují

Dělníci se s vypětím všech sil snažili zacelit díry po kulkách a opravovali budovy farnosti. Přilehlý klášter je však stále opuštěný.

„Poslední dva roky jsme sledovali velikonoční mše maximálně v televizi," vzpomíná Luay Beaveede, jeden z dvou set věřících, kteří přišli v neděli do kostela.

Bohoslužby opět přišli hlídat, tentokrát ale jen symbolicky, muži z ministerstva vnitra. Jako gesto dobré vůle se dostavil dokonce generál policie a vůdce dobrovolnické bezpečnostní organizace Synové Iráku. Seděli na čestných místech v předních řadách svatostánku.

„Jste vyslanci míru. Řekněte všem, že křesťané chtějí jenom mír," obrátil se na uniformované muže biskup Varduni.

Mladá žena v džínách a tričku poklekla k motlitbě vedle svých příbuzných, šátek částečně zakrývá její vlasy. Nedaleko sepnul ruce další z Chaldejců, Vatha Šaba, jenž skončil před třemi lety v rukou únosců. Poté uctivě odkrývá látku z biskupova zlatého a stříbrného žezla. Mladý ministrant zuřivě zvoní na zvonec a vůně kadidla plní prostory obnoveného kostela.

„Kristus vstal z mrtvých," recitují všichni prastará slova v prastarém jazyce.

Vyhnaní al-Kajdou

Během sektářských bojů v roce 2006 si z Dory udělala pevnost al-Kajda. Kromě sunnitsko-šíitských bojů ohrožovali místní křesťany také bin Ládinovi nohsledi. Hrozili jim, že pokud nekonvertují k islámu, zemřou. Stejná pohrůžka platila i pro otevřené praktikování svých obřadů.

Když šíitské milice vystupňovaly boj proti sunitským extremistům, čtvrť se stala téměř neobyvatelnou. „Bývalo tu tři tisíce křesťanských rodin. Teď jich tu je maximálně pět set," stěžuje si Gorgis Orawawa, který se sám nedávno vrátil ze severního Iráku.

„Je překvapující vidět tu tolik lidí," rozhlíží se potěšeně Randa Sabbagh, který se s rodiči vrátil před šesti měsíci. Žili v jiné čtvrti Bagdádu. Jeden jeho bratr však emigroval do Austrálie a další odešel do Sýrie.

Mnohé však vystrašila nová vlna bombových útoků ve městě, které se již radovalo, že je bezpečné. Ale biskup Varduni nepřipouští žádné pochyby: „Tohle je naše země. Nemohou nás vytlačit. Byli jsme tu, než vzniklo všechno," prohlásil pevně.

Foto: ČTK/AP