Za zkázu křižníku Sydney roku 1941 může kapitán
12.08.2009 20:15
Za jednu z nejhorších námořních tragédií v australské historii, při které v roce 1941 zahynulo všech 645 členů posádky a křižník Sydney byl potopen Němci, nese podle výsledků vojenského šetření vinu "chybný úsudek" námořního kapitána.
Ztráta lehkého australského křižníku Sydney, ke které došlo v kruté bitvě s pomocným německým křižníkem Kormoran 19. listopadu 1941 u západního pobřeží Austrálie, Australany ohromila. Boj trval pouhou půlhodinu a z australské posádky nikdo nepřežil.
ČTĚTE TAKÉ: Největší námořní mysterium Austrálie poodhaleno
Nekončící spekulace o tom, co se tehdy na moři stalo, iniciovaly několik výzkumů a vznik bezpočtu teorií. Tragédie zaměstnávala Australany dlouhá desetiletí a vláda na pátrání po potopeném křižníku vydala v poslední fázi kolem tří milionů eur.
Australský ministr obrany, který nařídil prohlídku lodního vraku Sydney nalezeného v roce 2008, oznámil, že výsledná zpráva odpovídá na důležité otázky ohledně okolností námořní tragédie.
Jediná verze boje pochází od německých námořníků, jichž se ze čtyř set mužů posádky zachránilo 317. Většina Němců včetně korvetního kapitána Theodora Detmerse skončila v australských zajateckých táborech. Jejich výpovědi vzali autoři nejnovější zprávy v potaz.
Podle jejich informací se loď Sydney "nechovala tak, jak by se očekávalo od australské válečné lodi pod velením kompetentního a zkušeného velitele," uvádí se ve zprávě.
Někteří pamětníci z Kormoranu tvrdili, že se křižník Sydney choval "sebevražedně", protože australská loď se k nim přiblížila na pouhých 900 metrů. Němci teprve v té chvíli vyvěsili říšskou válečnou vlajku s hákovým křížem a zahájili na překvapené Australany palbu z do té doby ukrytých děl.
„Velící kapitán Joseph Burnett přišel o taktickou výhodu vyšší rychlosti křižníku a jeho větší palebné síly, když se jeho loď dostala na vzdálenost jednoho kilometru od útočníků maskovaných za holandské obchodní plavidlo," sdělil šéf vyšetřovacího týmu Terence Cole.
Kapitán se podle něj přiblížil ke Kormoranovi, jako by šlo o "neškodnou" loď, nikoliv "podezřelé" plavidlo.
Burnett věděl, že se v oblasti mohou nacházet němečtí útočníci a naopak že v okolí 500 kilometrů nebyly hlášeny žádné "přátelské" obchodní lodě, takže jeho rozhodnutí chovat se k lodi jako k neškodné je těžko vysvětlitelné.
Burnett pravděpodobně zemřel na začátku bitvy a asi 70 procent jeho posádky zahynulo dříve, než loď klesla ke dnu, konstatuje se dále ve zprávě.
"Ačkoli jsem přesvědčený, že kapitán Burnett rozhodl špatně, neshledal jsem žádné důkazy o jeho nedbalosti," uvedl Cole. "Nikdo z nás nemůže říci, jak by se na kapitánově místě zachoval on."
Jediný dosud žijící účastník střetu z posádky Kormoranu, námořník Edmund Buttner, vzpomíná, že zvon oznamující poplach se rozezněl 19. listopadu 1941 v 15.55 hodin. Na bojovou pozici u jednoho ze tří děl skrytých za vysouvacími vnějšími stěnami lodi se rozběhl od karetní hry.
Kapitán Kormoranu podle Buttnera řekl posádce, že protivníka „můžou vyřídit", je to prý jen lehký křižník. Muži na Kormoranu jásali, ale byla v nich malá dušička. „Všichni jsme se strachovali," vzpomíná Buttner.
Navzdory tomu, že loď Sydney byla Němci těžce poškozena, byla schopna palbu opětovat a způsobila Kormoranovi těžká poškození, kvůli kterým ji jeho posádka musela opustit na záchranných člunech. Sydney ale zasáhla nepřítele jen třemi nebo čtyřmi střelami. Kormoran se poté potopil.
Přeživší němečtí námořníci se za několik dnů u australského pobřeží vzdali a byli internováni jako váleční zajatci. Oba potopené vraky Sydney i Kormoran byly v hlubinách moře nalezeny loni v březnu.
Kormoran totiž nebyl žádnou opravdovou válečnou lodí. V dobách míru se jmenoval Steinmark a bylo to obyčejné nákladní plavidlo o výtlaku 8 700 tun. Roku 1940 mu v hamburských docích přidali nějaké opancéřování, především jej ale vybavili šesti patnácticentimetrovými kanony odmontovanými z vysloužilých lodí z první světové války a třemi torpédovými komorami. z lodi převážející náklady se stal takzvaný pomocný křižník.
Foto: australské min. obrany, Wikipedia, ČTK/AP
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.