Největší námořní mysterium Austrálie poodhaleno
04.04.2008 08:58
Od druhé světové války si Australané lámou hlavu nad v mnohém záhadnou bitvou z roku 1941, při níž zahynulo všech 645 mužů na palubě křižníku Sydney. 19. listopadu onoho roku zmizely u pobřeží Západní Austrálie dvě lodi: křižník a pýcha australského válečného námořnictva Sydney a německý pomocný křižník Kormoran.
Po dlouhých 67 letech se podmořské hroby obou lodí konečně našly.
Zpráva, jež elektrizovala pátý kontinent, přišla letos 18. března. Pátrací týmy vybavené nejmodernějšími sonary objevily vrak Sydney v hloubce 2560 metrů, 226 kilometrů západně od ostrova Hartog ve Žraločí zátoce.
Čtvrtého dubna byly zveřejněny první snímky potopené Sydney. Čerstvé fotografie zničeného trupu naznačují, že křižník těžce poškodily už první salvy vypálené z německé lodi Kormoran, která na ni nečekaně zaútočila.
Jeden ze záběrů ukazuje mohutný otvor po šrapnelu v dělové věži na palubě australské lodě, další díra zeje i v druhé věži.
Když o nalezení vraku informoval australský premiér Kevin Rudd, jehož úřad zprávu trochu pozdržel, jen obtížně hledal v pohnutí slova.
Pouze několik hodin před Sydney objevil jiný pátrací tým i vrak německého Kormorana, jenž poslal australský lehký křižník roku 1941 s celou posádkou ke dnu.
Tragédie zaměstnávala Australany dlouhá desetiletí a vláda na pátrání po potopeném křižníku vydala v poslední fázi kolem tří milionů eur.
Krátkou bitvu, kterou mezi sebou Sydney a Kormoran údajně svedly, obestírá řada legend.
Z křižníku se 1941 našla jen hrstka trosek
Jediná verze boje pochází od německých námořníků, jichž se ze čtyř set mužů posádky zachránilo 317. Většina Němců včetně korvetního kapitána Theodora Detmerse skončila v australských zajateckých táborech.
Z křižníku Sydney se nalezlo pouze několik úlomků a jeden prázdný záchranný vor; nad 645 členy posádky se zavřelo moře.
Vládě v Canbeře tehdy trvalo dvanáct dní, než o katastrofě plné záhad vydala první oficiální zprávu. Nalezení vraku může nové světlo na nejstrašlivější neštěstí námořních dějin pátého kontinentu.
Australané se nechali vlákat do pasti
Někteří pamětníci z pomocného křižníku Kormoran tvrdí, že se Sydney chovalo "sebevražedně", protože australská loď se k nim přiblížila na pouhých 900 metrů. Němci teprve v té chvíli vyvěsili říšskou válečnou vlajku s hákovým křížem a zahájili na překvapené Australany palbu z do té doby ukrytých děl.
Ačkoli australský křižník výzbrojí i pancéřováním vysoce převyšoval německé plavidlo, byl rychle těžce poškozen a protivníka stačil zasáhnout jen třemi až čtyřmi střelami.
Jediný dosud žijící účastník střetu z posádky Kormoranu, námořník Edmund Buttner, vzpomíná, že zvon oznamující poplach se rozezněl 19. listopadu 1941 v 15.55 hodin. Na bojovou pozici u jednoho ze tří děl skrytých za vysouvacími vnějšími stěnami lodi se rozběhl od karetní hry.
Kapitán Kormoranu podle Buttnera řekl posádce, že protivníka „můžou vyřídit", je to prý jen lehký křižník. Muži na Kormoranu jásali, ale byla v nich malá dušička. „Všichni jsme se strachovali," vzpomíná Buttner.
Z obchodníka se stal pirát
Kormoran totiž nebyl žádnou opravdovou válečnou lodí. V dobách míru se jmenoval Steinmark a bylo to obyčejné nákladní plavidlo o výtlaku 8700 tun. Roku 1940 mu v hamburských docích přidali nějaké opancéřování, především jej ale vybavili šesti patnácticentimetrovými kanony odmontovanými z vysloužilých lodí z první světové války a třemi torpédovými komorami. z lodi převážející náklady se stal takzvaný pomocný křižník.
Koncem roku 1940 se Steinmark alias Kormoran vydal na svou „pirátskou" plavbu - nejprve Atlantikem. Jeho první obětí se stal řecký Antonis převážející uhlí. Během tří měsíců přepadl osm lodí, třebaže získaná kořist byla spíše žalostná.
U pobřeží západní Afriky číhal Kormoran hlavně na lodě, které se plavily se surovinami a potravinami do Anglie.
Až na jednu všechny potopil. Jejich posádky bral do zajetí. Pak ale Kormoran začaly pronásledovat britské válečné lodě a z lovce se stala štvaná zvěř. Uchýlil se proto do Indického oceánu.
Nejtučnější ocelový úlovek v Indickém oceánu
Možné kořisti tam bylo méně, ale výrazně se snížilo i nebezpečí, že německý pirát druhé světové války maskovaný jako civilní loď, na první pohled nevinnost sama, narazí na silnějšího protivníka.
Až přišel 19. listopad 1941.
Po krátkém, byť prudkém boji měla posádka několikrát zasaženého Kormoranu dost starostí sama se sebou, mimo jiné hrozil výbuch munice v útrobách lodi. Křižník Sydney jim zmizel z dohledu a na neznámém místě klesl pod hladinu. Na obhajobu Australanů lze pouze uvést, že se nejspíše nechali obelstít civilním vzezřením Kormoranu.
Přeživší němečtí námořníci se nalodili na čtyři dřevěné záchranné čluny a jeden gumový. Po šesti dnech na vlnách v tropickém vedru a téměř bez zásob vody je spasila britská osobní loď Aquitania.
Do střetu se Sydney si Kormoran netroufl zaútočit na žádnou válečnou loď a potápěl jen obchodní plavidla. A nejen to. Sydney, pýcha australského námořnictva, se stal největší válečnou lodí, kterou v historii potopil pomocný křižník.
Zasáhla do bojů japonská ponorka?
Vzhledem k jen těžko uvěřitelnému zničení australského křižníku se objevily spekulace, že do boje obou lodí se zapletla japonská ponorka, jež na Sydney vypálila torpédo.
Kdyby tomu tak skutečně bylo, znamenalo by to japonský útok na západní spojence ještě předtím, než s nimi Tokio vstoupilo do válečného stavu.
Útok na americkou flotilu v Pearl Harboru se uskutečnil až tři týdny po potopení Sydney.
Tuto verzi šířil v Austrálii v padesátých letech podle dosud žijících svědků Gerhard Grossman, podle svého tvrzení bývalý námořník na Kormoranu. Po Grossmanovi se ale později slehla zem, nikde o jeho existenci nezůstal jediný doklad, což posiluje domněnku, že mohlo jít o agenta provokatéra, který se snažil narušit oteplování australsko-japonských vztahů.
Hledání podmořského hrobu
Roku 2005 vzbudily v Austrálii pozornost výroky britského hledače vraků Davida Mearnse, že má osmdesáti- až devadesátiprocentní šanci nalézt vrak Kormoranu, což by vrhlo nové světlo na nejstrašlivější neštěstí námořních dějin pátého kontinentu.
Mearns tvrdil, že jeho tým nalezl tři nové dokumenty, s jejichž pomocí by mohla být poměrně přesně stanovena poloha Kormoranu těsně před osudovou bitvou.
Jde hlavně o slovník, který měl německý kapitán lodi Detmers v australském zajetí a jejž dosud vlastnil jeho synovec z Hamburku.
Německý kapitán nenápadnými tečkami pod písmeny ve slovníku "napsal" asi svou první a nejpřesnější zprávu o námořní bitvě.
Detmers už o údajné poloze Kormoranu před bitvou informoval i australské vyšetřovatele v době svého zajetí. Mluvil doslova o 111 stupních východní délky a 26 stupních jižní šířky. Jeho australští věznitelé však těmto údajům nepřikládali velkou víru a informace zapadla.
Ve skutečnosti však německý kapitán udal polohu potopeného Kormoranu téměř přesně.
Ať klidně spí v hlubinách
Podmořské hroby obou lodí, Kormoranu i Sydney, dělí pouhých 15 kilometrů.
Australská vláda vyhlásila okolí obou vraků, zhruba 200 hektarů, za chráněnou zónu. Chce jednak chránit klid více než sedmi set mrtvých (na obou stranách) a také se snaží odradit od potápění k lodím případné lovce suvenýrů.
Foto: vláda a válečné námořnictvo Austrálie
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.